Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

NAŠI HOSTÉ A MY

Dotkl jsem se zde minule faktu, že Angličané i Američané přicházející do Prahy – a mezi nimi mnozí, na kterých nám velmi záleží – se v Praze skoro bez výjimky ocitají v německé společnosti a jsou hosty bohatých Němců; tento fakt leckoho zarazil. Povím vám nyní dále; povím vám například, že v Anglii najdete prazvláštní sympatii k Maďarům, protože… “vždyť to jsou tak milí lidé!” Povím vám, že cizinci usedlí v Praze odtud přímo utíkají, neboť se tu cítí společensky izolováni. Korespondenti cizích novin jsou prostě zoufalí: “Nemáme s kým mluvit.” A naše veřejnost vždycky rozhořčeně vyletí, když se v zahraničních novinách octne informace nám nepříznivá; hned se křičí, co prý dělají naše zahraniční a propagační úřady a kdesi cosi. Odpusťte, nechte úřady stranou: je to naše vina.

Jsem dosti znám jako nespolečenský člověk, abych směl bez osobních nároků říci: co nám nejvíce škodí, je naše společenská nezpůsobilost. Na prvním místě míním naši společenskou nezpůsobilost vůči sobě samým. Bůhví, ne že by nám chyběla družnost; od hospodských kroužků až po univerzity, literární kotérie a politické strany máme podivuhodnou náklonnost sdružovat se… řekněme ve skupiny, abych neřekl drsnější slovo; ale zato nám naprosto chybí platforma společenskosti. Vůbec jaksi nechápeme, že jsou okamžiky – ne slavnostní, ale docela všední –, kdy se odkládají zbraně a kdy pod černým kabátem naprosto mizejí válečné barvy skupiny nebo strany; ostatně jde to i bez černého kabátu, ale nemůže to jít bez vzájemné loajálnosti. Naše polemiky a takzvané ideové spory jsou strašně osobní a – zpříma řečeno – sprosté: protože nepočítáme s tím, že se jednou sejdeme na neutrální půdě a potřeseme si rukama; protože u nás prostě není společnosti, prostředí loajálního a neinteresovaného, kde se nepracuje pěstmi a lokty. Býti společenským člověkem naprosto neznamená být členem pěti spolků a běhat po čajích, nýbrž prostě nenabírat člověka na rohy z jediného důvodu, že není hovadem téhož stádečka.

Ale jsme nespolečenští i vůči svým hostům. Není od nás hezké, že necháváme, aby jediným hostitelem cizinců byl pan prezident; má (...)

(......)