Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

HAARMANN

Podle žaloby zakousl dvacet sedm mladých mužů, které byl vlákal na své lože; k některým vraždám se hannoverský vrah přiznal, jiné popírá, ale “o jednoho víc nebo míň, na tom už nezáleží”, jak sám říká. Ostatně se nechoval před soudem nijak cynicky; některé jeho výpovědi jsou dětsky naivní a upřímné. Šaty zavražděných chlapců prodával, mrtvoly po částech spaloval nebo zahazoval do řeky, zčásti prý zpeněžil lidem jako koňské maso. Druhý obžalovaný, Grans, hezký mladík, vodil prý chlapce k Haarmannovi a druhého dne pak prodával jejich šaty. Zdá se, že Grans eroticky naprosto ovládal zatíženého Haarmanna; avšak chvílemi Haarmann, rozlícen jeho zapíráním, usvědčoval svého miláčka, že věděl o všem a pomáhal mu… Tato část příběhu není a nikdy už asi nebude dále osvětlena; neboť Haarmann i Grans byli už odsouzeni k smrti stětím. “Chci být o vánocích u maminky v nebi,” říkal Haarmann přes soudem.

Není pochyby, že Haarmann je patologický případ; bude-li sťat, nebude tím potrestán, nýbrž prostě utracen, a myslím, že tentokrát ani největší odpůrce trestu smrti se příliš nepozastaví nad tímto rasovským odklizením. Jinak je tomu s Gransem; je-li vskutku vinen tak, jak jej obviňoval jeho milenec, pak je cynismus tohoto duševně patrně zdravého mladíka opravdu děsivý, a je těžko říci, co je v tomto případě strašlivější: zda nevýslovná bestialita, jež propuká v zatíženém člověku, nebo chladná otrlost, s níž si zkažený mladík pomáhá k pohodlnému živobytí. Haarmann je temná hlubina na pokraji šílenství; Grans stojí za rohem normálního života, jako tam stojí prostituce, všelijaké pokoutní kšefty a oflakovačství. Podívejte se do hlubin nebo jenom za roh; průhled, který se otvírá, je stejně hrůzný, a nekončí se ojedinělými podrobnostmi hannoverského případu.

Znám Hannover jenom letmo; je to čistotné a střízlivé nordické město, kde se všechno zdá zrovna prosyceno průměrnou moderní civilizací. Haarmann nepřebýval v nějakém tajemném zákoutí, nýbrž v obyčejném činžáku, kde soused slyší souseda kašlat a naříkat na mizerný život. Haarmann, ačkoli už byl v blázinci, nebyl dosti špatný, aby hannoverská policie neužívala jeho služeb; byl jejím důvěrným agentem a sousedstvo mu říkalo s úctou Herr Kriminal. Několikrát se šuškalo, že to s ním není v pořádku, došla i nějaká udání, ale policie buď nevěřila, nebo z jiných příčin věc umlčela. A najednou se stal Hannover městem hrůzy.

Může se to stát kdekoliv; civilizace není přece jen nic víc nežli fasáda, která jakžtakž maskuje starou divočinu života. Vymetené ulice, pořádek, čistota, strážník v bílých rukavicích na každém rohu, to vše není nejmenší zárukou, že za nejbližší obílenou zdí se neděje něco, čemu z nedostatku lidské terminologie říkáme zvířecí zvrhlost. Nespoléhejme příliš na civilizační povrch, na zevní a hmotnou organizaci evropského života; temné síly, jež jsou v člověku, se hýbou pod tímto povlakem snad divěji (...)

(......)