Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PENÍZE A JEJICH FUNKCE

Když je člověk ještě dítětem, řešívá někdy fantastickou otázku, co by dělal, kdyby měl “strašně mnoho” peněz. Bylo by sice dosti zajímavo vypočítat věci, které by si dítě koupilo; jsou to většinou věci podivuhodné a téměř zázračné, jako skutečný vlak, biograf, kůň a jiné divy. Zde však míním jen naivní národohospodářskou koncepci, kterou má dítě o penězích: pro dítě peníze jsou prostředek, jímž lze pořídit nebo přímo vykouzlit množství překvapujících a velkolepých věcí. Dítě nikdy nepochopí, že “strašně mnoho peněz” neslouží už pořizování věcí, nýbrž vydělávání peněz, že “strašně mnoho peněz” se jmenuje kapitál a že účelem velkých peněz jsou zas peníze, a ne zázračné věci, které lze za ně pořídit.

Myslím, že je nás většina, kdo zůstáváme na národohospodářském stanovisku dítěte a představujeme si, že smysl peněz je v tom, co se za ně pořídí. Proto se nám (hospodářským primitivům) zdá být neskonale v pořádku, že – dejme tomu – Vinohradská spořitelna, majíc “strašně mnoho peněz”, za ně pořídí tisíc domků u Štěrbohol; nebo že Pražská městská pojišťovna postaví městu a lidem pěknou velkou knihovnu, že Zemská banka postaví pár velkých domů, aby lidé měli kde bydlet, že Pražská městská spořitelna také má něco pěkného za lubem, o čem se ještě nemluví; zdá se nám to v pořádku, neboť pro nás jako pro malé dítě peníze mají fantastické poslání vykouzlit něco podivuhodného. Líbí se nám nesmírně, že jsou tam někde nahoře nad pancéřovými komorami lidé, kteří si patrně uchovali dětskou představivost týkající se peněz a pro které představa strašně mnoha peněz je spojena s představou strašně krásných a velikých věcí. Líbí se nám to tak, že uvažujeme v skrytu duše, co bychom dělali, kdybychom byli – dejme tomu – Živnobanka nebo Nemocenská pokladna nebo jiný držitel “strašně mnoha peněz”; představujeme si nové nemocnice, nové tisíce domků se zahrádkou a s tramvají hned za rohem, nové divadlo, nějaké vědecké nadace a bůhvíco ještě.

Ovšem hospodářští odborníci nám tvrdí, že naše finanční ústavy neoplývají nadbytkem peněz, že proto je tak drahý úvěr a kdesi cosi. Odpusťte, tomu většina z nás nerozumí; (...)

(......)