Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DEMONSTRACE

Je to zvláštní, jak vzdáleně působí demonstrace, jste-li od ní ne více než dvě stě metrů daleko; je to, jako by se odehrával pod vodou nějaký horečný děj a vy jste stáli na břehu marně odhadujíce, co se tam děje. Sestupoval jsem z hoření polovičky Václavského náměstí, nejsa si jist, není-li ten shluk lidí dole Armáda spásy nebo něco, co by stálo za podívanou. Lidé chodili nahoru a dolů, jako by se nechumelilo (ostatně se skutečně nechumelilo), a tři strážníci lelkovali uprostřed náměstí čekajíce, až “to” přijde nahoru. Připojil jsem se k hloučku lidí, neboť hloučky lidí vždycky znamenají, že se něco děje; ale ve středu zástupu se všehovšudy dva lidé roztrpčeně hádali o tom, kdo tu drahotu způsobuje; rozuměl-li jsem jejich argumentům, obviňoval jeden z nich židy a druhý vládu, kdežto lid zachovával neutralitu nadávaje jenom povšechně. Tím jsem ztratil jednu nebo dvě minuty; zatím se o nějakých dvě stě nebo tři sta metrů níže střílelo, byla řež a nescházelo mnoho, aby to dopadlo tragičtěji.

Ale ani potom se mnoho nezměnilo; lidé, kteří dosud chodili, se zastavili a koukali udiveně dolů; někdo volal na řidiče tramvaje, že se dole střílí, načež řidič povídal, že pojede, jak daleko to půjde, a jel dál. Jeden drobný mužík, který ztratil na bojišti klobouk, šel nahoru provolávaje s odporem: “Tohle je nějaká republika?” Panička táhne svého muže: “Pojď se tam podívat,” kdežto muž rozvážně odporoval: “Ještě chvilku počkáme.” Z okna kavárny civějí lidé jako ryby ze zářícího akvária. Okno kavárny bylo prostřeleno, ale nikdo, jak se zdá, to nebral příliš vážně. Před Assicurazioni generali shluk lidí jako včel u česna; teprve později jsem se dověděl, že prý tam bylo odneseno několik raněných; nicméně na rohu se řehtá děvče se dvěma mládenci. Na chodnících je plno střepin, ale služky jdou pro pivo jako jindy. Jinak je téměř ticho a nikdo nepospíchá. Strážníci odvádějí jednoho, dva, tři zatčené. O sto metrů níže se ještě něco děje, ale nikdo neví co. Tramvaje cinkají a mládenci z obchodů stahují žaluzie a špásují.

*

Po každé poněkud krvavé demonstraci se diskutuje, mají-li strážníci střílet, nebo ne; většina lidí je proti střílení, protože je to rozčiluje a protože sami nemají pistoli v kapse svých kalhot. Pokud mne se týče, jsem rozhodně proti střílení, ale také proti cihlám a latím. Mám za to, že by střílení dopadlo ještě hůře, kdyby se – dejme tomu – tisíc strážníků s cihlami a latěmi hrnulo útokem na šedesát (...)

(......)