Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ABY SE TO NEPLETLO

I

Drahý K. H. Hilar psal zde nedávno o mé touze býti hasičem. Dobrá, býti hasičem není špatné povolání; řekl bych dokonce, že je epičtější než býti uctívačem ohně. Avšak býti hasičem někdy zavazuje například hasit, co tě nepálí; z toho důvodu chtěl bych dnes polít velmi malý a bledě červený, spíše jaksi narůžovělý ohýnek, který mne naprosto nepálí, neboť se týká jiné farnosti než mé; soudím-li správně, týká se patrně redaktora tohoto listu, jeho lulky a některých jeho jiných názorů, o nichž psal nějaký pan V. Kovář v Národním osvobození. Nenapadá mne, abych se ujímal redaktora tohoto listu proti mínění, že je “pán poněkud starší, rozhodně přes třicet”, že “jeho obličej kromě trochu povýšenecké blazeovanosti k snahám a bojům obyčejných lidí charakterizuje dýmka, která se drží v koutku úst”, že prý “obdivuje své bábovky”, že je “laudator temporis acti”, ne-li dokonce reakcionář, že “má na mysli člověka minulosti” a že je zkrátka “měšťáček mezinárodní ražby, kryjící své sklony k minulosti a k duševnímu pohodlí leskle duchaplnými frázemi”. Jak patrno, cituji to vše se špatně skrývanou přátelskou škodolibostí, a ponechávám potrefeného jeho dýmce a jeho duševnímu pohodlí; avšak rád bych za touto zábavnou podobiznou objevil rysy jejího autora, pana V. Kováře, mně osobně dosud neznámého; jsou to rysy jaksi až tuze typické a zdomácnělé. Citovaný článek o něm nepovídá mnoho pozitivního, ledaže podle něho “otázka dneška je boj dvou světů, starého a mladého, bohatých a chudých”, a že svou sympatií “je muž dneška, usilující o lepší zítřek”; troufám si soudit, že se velmi temperamentně hlásí k světu mladému, ku korouhvi socialistické, a jedním slovem holduje zásadnímu, tak říkajíc rádlovskému pokrokářství. To vše je velmi pěkné a nemíním tyto ideály podrývat; ale zaráží mne jen jedna okolnost: je to nestoudný nárok na hodnost “muže dneška, jenž usiluje o lepší zítřek”, – nárok založený prostě na tom, že si někdo vypůjčí pokrokové zásady a veze se na nich zadarmo k lepšímu zítřku. Opravdu, takhle je velmi pohodlné být “mužem dneška”; je velmi pohodlné nebýt měšťáčkem: stačí odpřísáhnout několik obecných vět, a hle, jsi v prvním šiku, jsi vývojový, jsi dnešní, jsi zítřejší, jsi mladý, jsi výbojný; a v téže chvíli se můžeš se svrchovaným opovržením a odporem ohlédnout na ubohé měšťácké, zabedněné, pohodlné dušičky, které jistým zneužitím své mozkové funkce došly k názorům poněkud odlišným a méně hromadným.

Znám poněkud některé náruživé reakcionáře, jako je dejme tomu Belloc nebo Chesterton; nemohu se zbavit dojmu, že to jsou “mužové dneška, usilující o lepší zítřek”. Znám naopak náruživé pokrokáře, jako je Wells nebo Shaw, a dal bych ruku do ohně za to, že to jsou mužové dneška, usilující o lepší zítřek. Není mi dobře známo, jakých politických názorů je stařeček Edison nebo pan Niels Bohr; ale mám silně za to, že to jsou mužové dneška, usilující o lepší zítřek. Snad i pan V. Kovář je muž dneška, usilující o lepší zítřek; ale (...)

(......)