Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DOMOV

Vytvořit si svůj pěkný a zdravý domov: nevím, mám-li to jmenovat spíše štěstí nebo umění nebo ctnost; pohříchu dnes ještě pro příliš mnoho lidí je to nedosažitelným štěstím, a nelze bez jistých rozpaků mluvit o kultuře a hygieně bydlení v době, kdy tolik lidí, tolik rodin, tolik dětí žije v nevýslovné špíně a pustotě takového Šavlínova domu v Košířích, sklepních bytů na Žižkově nebo nelidských pelechů a cihelen pražského periféria. Má-li se mluvit o lidských příbytcích, tedy prvním slovem budiž palčivá připomínka, že ještě v tolika případech syn člověka nemá, kde by hlavy složil. Jsou jiní, kteří trpí nedostatečným bytem, a jiní, kdo žalují na nevlídnost a nehygieničnost většiny městských příbytků; ale všechny tyto stesky musejí na chvíli zmlknout před brutálním faktem, že blízko nás, skoro mezi námi, skoro na dosah ruky žijí lidské bytosti za podmínek, které nelze nazvat ani středověkými; neboť nevěřím, že by ve středověku žili lidé tak naprosto mimo pomoc lidskou i božskou. Sluší se, aby v Den míru bylo na prvním místě vzpomenuto jich a jejich dětí. Otevřená rána je něco víc než otevřená otázka.

*

Kdybych věděl, že každý z nás lidí má svůj kout, svůj strop nad hlavou a svou podušku pod hlavou, své vlastní okénko k slunci a své čtyři zdi, jež ohraničují domov, šel bych dále a mluvil bych o umění nebo ctnosti zaříditi si svůj dokonalý domov, i kdyby opravdu neměl míti více než čtyři zdi a okno k nebi. Žil jsem po léta v takovém pokoji s přivěšenou kuchyňkou jako dlaň, se selsky důkladným nábytkem z dubových fošen, s malovanými skříněmi, s gerániemi a mořskou cibulí v okně a s “božím požehnáním” na stěně. Starý svět našich babiček, svět, který už vymřel, uměl osídlit své byty pietně a důstojně; bylo to čisté jako kaple a důkladně sroubené jako pluh; podlaha nebyla vystlána než svou čistotou a tvrdé dřevo židlí bylo označeno vyřezávaným srdcem jako znamením něžnosti. Dnes se bydlí hůře; především nebydlí se tak ctnostně. Nejsme obklopeni prostými věcmi, jsme-li chudí; ale jsme obklopeni věcmi fórovými. V životě našich dědů nebylo zbytečných a falešných věcí, nebylo laciného a sprostého luxu, protože vůbec nebylo luxu, nebylo náhražkových hmot, protože nebylo úmyslu něco předstírat. Mluvíme-li o hygienickém a kulturním pokroku v bydlení, měli bychom se především ohlédnout nazpět; mnohé, co se nám dnes zdá hygienickou vymožeností moderního standardu života, jako čistota, jednoduchost, prostá užitečnost věcí kolem nás, bývalo morální vymožeností starosvětského standardu života. Domov v posvěceném smyslu nemůže vyniknout bez národní tradice; skoro všichni pocházíme v několikáté generaci ze sedláků a chalupníků; tradice, na kterou se můžeme odvolávati, je tradice prostoty, jadrné služebnosti a důkladnosti věcí, se kterými žijeme a ze kterých zakládáme svůj domov.

Ovšem otázka účelného zařizování bytu je především otázka výroby; a tu budiž žalováno, že bytový a užitkový průmysl tohoto dílu Evropy se nezařídil na produkování (...)

(......)