Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ABY SE TO NEPLETLO

III

Tedy ještě jednou “Karla Čapka chvála katolicismu”, a ještě jednou jest mi odpovídati, nikoli za sebe, nýbrž za jisté věci, na jejichž vyjasnění mi záleží. Pan dr. Doležal se mnou v Lidových listech nesouhlasí velmi slušně, a dokonce mne krmí cukrátky; jen jednu poznámku si mohl ušetřiti, a sice tu, že svou první odpověď jsem prý napsal, zaleknut jaksi útokem (nebo jak to nazval) pana Sk. v Českém slově. Jenže úvodník p. Sk. vyšel tuším 8. dubna a moje odpověď byla vysázena už 7. dubna. Mám už takový zvyk, že kdybych chtěl odpovídat panu Sk., odpovídal bych mu přímo; mimoto není třeba říkat, že se “omlouvám do řad, z nichž bylo po mně hozeno nadávkou pomocníka klerikalismu”. Tomu se říká insinuace a není nutno takových prostředků užívat. To mimochodem, a nyní k věcem.

“K.Č. se tu přiznává, že jeho chvála katolicismu plyne z důvodů kulturních a osobně-citově-estetických, nikoli náboženských… Pochválil líbezné barokové katolictví z důvodů estetické záliby…” Ale kdež! k tomu se K.Č. nikterak nehodlá přiznat; a jeho důvody jsou podstatně jiné. Z důvodů estetické záliby bych mohl velebit spíše indické chrámové tanečnice, a po stránce malebnosti bych dal snad přednost maskám kouzelníků v Oceánii před misií S. J. Ani nevelebím katolicismus jako náboženství morálně dobré pro mého krejčího; co se mého krejčího týče, je možno, že je děsný nevěrec; ale zdá se mi, že to jaksi nemá vlivu na morální stránku jeho šití. Ani nezkoumám v tomto případě, je-li katolicism “pravdivý nebo lživý”. Takovou otázku bych zkoumal, kdybych se cítil vyvolen a povolán hlásat nějakou novou nebo starou náboženskou víru. V daném případě, tj. v článku O církvi bojující, mi šlo o něco poněkud jiného: o chystaný kulturní boj, o konflikt klerikalismu a protiklerikalismu. Poněvadž nestojím mezi těmito frontami ani nad nimi, nýbrž své místo nalézám přirozeně na straně protiklerikální, projevil jsem svůj zájem o věc a zároveň obavu, aby se protiklerikální obrana nezvrhla v planý boj protináboženský nebo protikatolický. Nekladl jsem si otázku, je-li katolicism správný světový názor, nýbrž je-li účelné a dobré jej podvracet, když už jednou je vžitou životní formou většiny národa nebo jeho lidové části. Mínil jsem, že je lépe nechat náboženství stranou a vypořádat se s duchem netolerance, církevnické demagogie a znásilňující politiky, jež zneužívá jisté duševní závislosti svých věřících té či oné strany k stranickému zápasu o moc. Pronášeje toto mínění upadl jsem v silné podezření u pana Sk., že jsem “pomocník klerikalismu”, a u pana dr. Doležala, že takto projevuji “kulturně škodlivý rub tolerance” a “kulturní relativism. Znamená-li relativism nechuť k politickému nátlaku na duše a jistou nedůvěru k vnitřnímu konfesionálnímu boji, dobrá, ať tedy jsem relativista nebo Černý Petr nebo zaostalec nebo cokoli chcete; ale nejsem spokojen s názorovým kontrabandem, který se mi pod tímto titulem nakládá na hřbet.

“K.Č. není vyznavačem žádné životní (...)

(......)