Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DOBRÝ STROJ

“To je dobrý stroj,” řekl šofér, když jsem si do toho sedal. “Tak jedem,” děl jsem nato, a muž v kožené přílbě chytil za kliku napřed a zatočil jí. Dobrý stroj trochu odkašlal a rozšířil jakýsi zápach, načež zůstal tiše sedět. Muž v kožené přílbě něco zasyčel a začal nevlídně cloumat řečenou klikou; byl to dobrý vůz: nechal si to pokojně líbit. Například kůň by si jistě nedal líbit, kdyby ho kočí popadl za nohu a začal, jak se říká, kurblovat. Je to přece jen pokrok, takový dobrý stroj.

Vyzkoušev takto jeho trpělivost, svlékl si šofér kabát, zvedl ten plechový plášť, co jsou pod ním hlavní vnitřnosti stroje, a vstrčil do nich hlavu i ramena; čekal jsem napjatě, vleze-li tam celý i s nohama a vysouká-li se potom výfukem ven a vyzve mne, abych ten kousek udělal po něm. Zatím však po nějaké čtvrthodince se vynořil zpod pláště a řekl, že “už to je”. Načež zatočil klikou, a bylo skutečně všecko v pořádku: dobrý stroj stál stejně tiše jako předtím; ale zato to začalo mocně pracovat v šoférovi.

“Já vám to natočím,” řekl jsem šlechetně, vylezl z vozu a popadl kliku. To je zvláštní, vůbec jsem jí nemohl hnout; pověsil jsem se na ni, nic; tlačil jsem hrudí, nic; vzpíral jsem ji ramenem, nic. “To musí dostat švunk,” děl šofér, zatímco jsem si stíral pot, a jednou rukou tím zatočil; byl to nádherný výkon, ale přesto motor nezabral. “Vždycky zabere,” ujišťoval šofér, “ale já nevím, co zrovna dnes –” Strčil ruce do kapes a díval se s opovržením na dobrý stroj; pak ještě jednou vzal za kliku a trhl jí. A zničehonic to ve stroji začalo rachotit. “Tak vidíte,” řekl šofér, skočil do vozu a jal se tahat za nějaké páky. Vůz se rozjel. Je to skvělý okamžik.

Musí se ovšem umět jezdit. Kdo jede autem, nemá se dívat napravo ani nalevo, jako by mu záleželo na tom, co tomu lidé říkají, nýbrž hledí přímo k cíli, trochu položen nazad, a nemluví; jen tak jednou za půl hodiny prohodí, že vůz dobře péruje nebo že vzal pěkně tenhle kopec. Kromě kopců bere vůz také zatáčky; kilometry však nebere, nýbrž dělá. Také o špatné cestě je možno mluvit; ale zato se nemá radit šoférovi. Kdo radí šoférovi, dokazuje tím, že sedí v autě poprvé.

Šofér je vždycky mladý muž. Ještě mnoho vody uplyne, než budeme číst v nějaké povídce: “Starý věrný šofér uchopil chvějící se rukou volant”, nebo “Oddaný šofér Petr, při svých letech stále ještě statný, si uvázal kolem krku svůj sváteční květovaný šátek, aby vezl mladý párek k oltáři”. Jednou se bude psát o “širokém dědovském autu”, tak jako se psávalo o starosvětských kočárech, a o starých, ošlehaných šoférech, jako se druhdy vyskytovali staří, ošlehaní formani. Vždycky si představujeme, že budoucnost bude plna nových věcí; ale zatím bude neméně plna starých a zestárlých věcí. Chcete nahlédnout do budoucnosti? Tedy například: “Stařičký kolovrátkář hrál dětem na (...)

(......)