Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PROFESOR FRANTIŠEK ČÁDA

Před týdnem odešel mladý filozof český, Čádův žák a spolupracovník Gustav Tichý, skromný pracovník v noetice; nyní skonal hlavní reprezentant noetického bádání v Čechách, univerzitní profesor, člen České akademie, výtečný učitel František Čáda. Zemřel náhle a nečekaně, zrovna v době, která navýsost potřebovala jeho znamenitých zkušeností. České učení filozofické, zbavené většiny svých docentů (prof. Masaryka, Beneše, Slovince Rostohara), ztrácí v něm učitele, jehož magistrální kolegie přitahovala a poutala nesčetné posluchače. Česká filozofie v něm ztrácí ducha kritického, mnohostranného a pilného. Český život veřejný v něm ztrácí šlechetného a svědomitého pracovníka na charitativním poli péče o mládež.

Profesor František Čáda se narodil v Praze 1865, studoval zde klasickou filologii a filozofii, pak psychologii (u Wundta) v Lipsku a Halle a habilitoval se v oboru filozofie 1896. Už předtím vydal spis Noetická záhada u Herbarta a Stuarta Milla, kde v jádře je obsažen celý ráz jeho filozofování. Byl “probabilistou” v nauce o poznání, to jest relativistou; neuznával možnost poznání dokonalého, absolutního. Lidský rozum je schopen poznání jen v jistých mezích, s jistou přibližností; dosahuje pravděpodobnosti, aniž by kdy mohl bezpečně prohlásiti, že dosáhl plné pravdy. Ale tato pravděpodobnost dostačí citu, rozumu i vůli lidské; dále nelze, ale také netřeba jít. Nuže, není pochyby, tento náhled není obsažný a prof. Čáda nikdy se nepokusil vybudovati jej v myšlenkovou soustavu světového názoru, avšak celá duchová osobnost Čádova mluví z této skromné noetiky probabilismu. Čáda byl duch eklektický v nejlepším slova smyslu; vládl úžasnou a spořádanou spoustou znalostí, byl sčetlý jako málokdo, zajímal se o vše. Jeho všestranná erudice a bystrá kritičnost mu nedovolila pojmout kterýkoliv fakt, kteroukoliv otázku jednostranně. Nic nepříčilo se mu více než dogmatická tvrzení, byť sebeefektnější; vždy přihlížel k faktické složitosti toho, čím bylo se mu zabývati, nic nezjednodušoval, neznal přímočarosti v řešení. “Otázka není tak jednoduchá,” toto jeho nejstálejší slovo je přímo klíčem k filozofické osobnosti Čádově. Leckdy mohlo se zdáti, že tento výtečný filozofický vychovatel nemá vlastní filozofie, vlastního originálního systému. Chcete-li za filozofii považovati jen ucelený, poměrně jednoduchý systém, který z jedné základní zásady vybuduje teoretický obraz světa, pak budiž; takovým filozofem Čáda nebyl. (...)

(......)