Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLY Z NOVÉ ČESKÉ FILOZOFIE III.
Dr. Vladimír Hoppe: Příroda a věda

(Noetika přírodních věd)

Svou Noetiku přírodních věd nepíše dr. Hoppe ovšem pro laiky; i filozofovi ztěžuje četbu kupením nesnadných pojmů a výstavbou knihy, jež je přetížena opakováním a postrádá jednotné, konstruktivní linie. Nicméně základní stanovisko je jasné; potkáváme se tu přímo s typem moderní protiracionalistické filozofie, a i když jádro myšlenky rádi pokládáme za osobní koncepci autorovu, tož přece krok za krokem shledáváme, že na formulaci jeho názorů měli rozhodný vliv ti filozofové a učenci, kteří znamenají filozofickou školu dnešku: tak především Bergson, Boutroux, pragmatisté, kritikové exaktních věd Poincaré, Duhem, Mach, dále Vaihinger a jiní.

Základní myšlenka této moderní filozofie je asi ta: Příroda, jak ji smyslně a vnitřně zažíváme, je nekonečně bohatá, plynulá, pohyblivá; vše je ve stálém přerodu, každý přírodní fakt je individuální, proud tohoto věčně původního dění je celistvý a nerozdělený. I my ve svém nitru jsme takoví; náš duševní život je stejně dynamicky nekonečný, nečleněný, plynulý a tajůplně bohatý; je mohutným proudem kvalitativních zážitků, je stálým přerodem a neopakovatelnou přeměnou. Tuto, abych tak řekl, nekonečnou melodii života podrobuje nyní vědecký rozum svému zpracování. Chce býti “poznáním” přírody a života, ale ach, jakýmiže nástroji chce zachytiti tuto proudící rozmanitost? Především pojmy, mrtvými, nehybnými, umělými; dále definicemi, jež jsou koneckonců strnulé slovní tautologie; dále tříděním, jež plynulé děje tříští a zavírá do pojmových škatulek; dále axiomaty, teoriemi, hypotézami, které vesměs, jak je zjevno na dosavadní přírodní vědě, obracejí život ve formule, v symbolické, neživé výrazy, v umělé a konvenční konstrukce, které se již ničím nepodobají žité skutečnosti. Školským příkladem je tu atomová teorie: trvání krystalu, růst květiny, živoucí pohyb člověka, veškeru tuto nekonečnou a mnohotvárnou rozmanitost převádí přírodní věda na mechanicky pohyb atomů, jejž by v ideálním případě bylo možno vyjádřiti několika matematickými vzorci nebo obecným zákonem mechaniky.

A tu vzniká otázka: Má přírodní věda pravdu? Je život, příroda, skutečnost opravdu mechanickým, věčně stejným, absolutně zákonitým procesem? Kritika věd ukazuje, že přírodní věda nemůže míti pravdu: prostě proto, že sama v sobě není s to podati celkový obraz světa, že je plna rozporů, násilností a zřejmě falešných umělostí; nebo, řečeno s krajním ostřím, je soustavnou chybou čili fiktivní konstrukcí, která nám zjednodušuje chudým a fragmentárním sice, ale vhodným, průhledným a užitečným způsobem skutečnost, aniž by se kdy mohla státi jejím pravdivým zobrazením. “Svět…, jak jej zkoumá věda, jest konstrukcí našeho ducha… Její ráz jest naprosto formální… Poznání není než skrytým srovnáním neznámé, příliš složité a ustavičně se přetvářející skutečnosti s našimi zjednodušujícími fikcemi.”

To tedy ukazuje kritika věd; jsou však ještě jiné (...)

(......)