Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PO STOPÁCH SLÁVŮ

Autor přesvědčivě dokazuje, jaké mají býti příští hranice našeho státu, aby nebyl nedochůdčetem. Stačí jen připojiti k němu pruské Slezsko i s Vratislaví až po Brankobrod (dříve Frankfurt n. Odrou), po Berlín a zpátky k Labi; ze Sas jen maličkost, kousek pod Drážďany, zato více Bavor, až po čistě slovanské řeky Lučnavu (dříve Heide Naab) a Vletnavu (dříve Naabu), ovšem Řezno a celý levý břeh Dunaje i s Pasovem až po Hlinec (dříve Linec), pak i jižní břeh Dunaje až po Vídeňský les a v Uhrách Budín a mnoho jiných slovanských měst. Důvody, pokud rozumím, jsou strategické.

Ale kdybychom šli po stopách Slávů, jak je vidíme na mapách autorových, došli bychom mnohem dále. Především v Alpách po průsmyk Branarský (dříve Brenner), kde se Slované patrně bránili proti nepřátelům; po průsmyk Chodarský (dříve Gotthardský), kudy chodívali, jak svědčí jméno; ve Francii po řeku Dub, kterou Francouzové píší Doubs, a pevnost Velbor, jejíž jméno je neprávem romanizováno v Belfort. V “německé rezervaci”, kterou autor příliš vlídně pro Němce nechává třeba bez přístavu k moři, sahá oblast slovanských jmen daleko přes slovanský hrad Stutgrad (dříve Stuttgart) až po Rýn, kde jméno Kobylance (druhdy Koblenz) svědčí, že nebyl-li tam Slovan sám, nechala tam stopy aspoň jeho kobyla. Ale musíme ještě dále za hranice; takzvaný Štrasburk je vlastně Stražburek, kde konal Slovan stráž, a holandský Haag je – což to nepoznáte? – náš ryze český háj!

Zde autor se zastavuje, i táži se, zda právem. Slované šli mnohem dále, dále než tušíte; a je už načase, abychom uvedli své územní požadavky v soulad s někdejším osídlením Slovanů. Tak už, jsme-li v Nizozemí, samo jméno Holandsko ukazuje na Holany (zemi holou!), Friesland na zemi vřesovou (ještě dnes se tam vyskytá vřes!), ostrov Zeelandský na zemi zelenou! A jezero Zuiderské? Zuidar, Zvídar, ano, toť kraj pevniny, kde bylo nutno zvídati, neblíží-li se po moři nepřítel. A ostrov Helgoland? Českému uchu zní tu Halgolan, Hlaholan… Smíme z toho hádati, jakým hlaholem oznamovala pobřežní stráž nepřátelskou loď? V pradávných dobách zaneslo sem moře někdy lodi Vikingů (Vikuňů?) z jejich skandinávských Bregů (Bergen); snad chtěli se podívati do přístavu, jenž pro množství zboží slynul pod jménem Břemeny (Bremen)… Než moře nám toho již nepoví; vraťme se na pevninu.

Ne, řinoucí se veletok Řin (Rýn) nebyl hranicí Slovanstva! Podnes nalézáme v Belgii Malín (Malines), Lješí (Ličge), Turnov (Turnon), na hranicích Francie tvrz Hrubá (Roubaix) a tolik, tolik jiných jmen. Co značí Boulogne jiného než Poloň? Nalezneme tam jako v Čechách Lány (Laon), Rovné (Rouen, Rhône), potkáme Našince (Nancy) i milé české Tursko (Tours); Orléans, Rolany, leží zajisté prostřed rolí. Nizza svým jménem napovídá níži své polohy, poblíže něho Grasse mohlo bývati Gradcem a o maličko dále, na hranicích vlašských, zdraví nás městečko Ventimiglia, Vendická Míle na přechodu k Vendům italským. A na západě, již u oceánu Atlantického, stojí Brody (...)

(......)