Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

FILOZOF NA BÍLÉ HOŘE

Dne 8. listopadu 1620 bojoval na Bílé hoře pod mariánským obrazem císařských mladý francouzský voják, seigneur du Perron, který se dal do služeb Maxmiliána Bavorského, aby našel poznání a zkušenost v širém světě. Historie nepraví nic dál o jeho vojenské kariéře; nekonečně známější je světu jakožto filozof René Descartes.

O pár let později opouštěl svou vlast, ztracenou na Bílé hoře, jeho o čtyři roky starší vrstevník Jan Amos Komenský. Dějinná náhoda postavila Descarta do tábora těch, kteří zvítězili nad českým protestantismem. Stejná náhoda křižovala jejich putování v Holandsku a Švédsku. Ani Descartes nezavděčil se církvi, pod jejíž korouhví bojoval, a zemřel ve Švédsku, kde krátce předtím Komenský pracoval na své Pansofii.

*

“Cogito, ergo sum”: přemýšlím, tedy jsem – to je nejznámější axiom filozofie Descartovy. Protože nás klamou i smysly, nevíme nic s plnou jistotou; předpokládejme, že sám zly duch si umínil nás klamati ve všem všudy. Tu tedy filozof musí pochybovat o platnosti každé pravdy, o skutečnosti každé věci; snad se nám všechno jen zdá jako ve snu; ale tu zůstává jisté aspoň to, že pochybuji, že přemýšlím, a ježto přemýšlím, nemůže býti pochyby, že jsem. Jsem-li já, jest i všechno, co jasně a zřetelně poznávám, a tak dále; na tuto první jistotu navazuje celá “matematická” filozofie Descartova.

Když Descartes “hledal zkušenost” na Bílé hoře, byl ještě mlád; tehdy snad k němu mluvila skutečnost naléhavěji než později, kdy, samotář vratkého zdraví, hledal jistotu poznání na své pohovce, obložen spoustou polštářů. Tehdy, na pláni bělohorské, by spíše snad cítil: “Je příliš časně a spal jsem bídně u hořící vsi; je mi zima v té kacířské zemi, o tolik studenější než Francie; jsem špatně placen, mám hlad a nechce se mi přemýšlet o zajímavých problémech; ale ježto mrznu a hladovím a zlobím se a trpím, je zřejmo, že jsem; je to existence nepochybná a zatracená.” A kdyby dějinná náhoda ho byla postavila na druhou stranu, do toho hloučku Moravanů, kteří do jednoho byli pobiti u zdí Hvězdy, byl by našel ještě strašnější jistotu bytí: hrůzu před smrtí, vztek, víru a bolest; byl by snad cítil, že jest, nepochybně a bezpečně jest nesmírně mnoho věcí: mračné nízké nebe nad ním, žlutý a rudý háj, přátelé, jež opouští, mládí, jež ztrácí, daleká rodina, čest, náboženská pravda, povinnost – a co vše ještě; a pln těchto nepochybných jistot by padl s ostatními, nenechávaje o tomto poznání žádný Discours de la méthode, žádný nesmrtelný axiom, tak jako všichni, kteří kdy padli a zemřeli.

“Přemýšlím, tedy jsem.” Domyslete si k tomu filozofa v polštářích, jak hledá důkaz sebe sama. Žebrák na rohu ulice takového důkazu nepotřebuje. Cítí příliš důrazně své “mrznu”, než aby musil ještě vysoudit, že také opravdu jest. Ale miluje-li nadto někoho, svou ženu nebo své dítě, ví stejně bezprostředně i něco více: že také jeho žena a jeho dítě bezesporně jest. Přesvědčuje se o jejich skutečnosti nejen očima a hmatem, ale také (...)

(......)