Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Z TŘETÍHO DNE

Tohoto slavného dopoledne staly se ulice pražské vskutku tepnami; rytmickými rázy pochodu pulsoval jimi rudý, živoucí proud sokolů, proud ohromný, nekončící, úchvatný ve své veliké pravidelnosti; vskutku krev národa, mladá a svěží, horoucí a silná. Jediný táhlý křik radosti prostoupil celou Prahu. Byloť to cosi víc než podívaná; tento ohnivý proud krve neprocházel jen očima diváků, nýbrž i jejich srdcem, omlazoval je, rozohňoval je. Lehkým, skoro tanečním krokem okouzlil duši pochod sokolek; bylo to defilé mladosti, byl to proud květů, byly to živoucí hračky, rytmická pěna radosti, jiskření očí, nesčíslný úsměv svítivých zubů, sama lehkost, samo mládí, něco opojného a rozjařujícího, lehkého a nesmírného, něco, co se dá přirovnati jen k dojmům z přírody, k radostné bystřině, k rozkvetlým stromům, k šumění kvetoucích korun. Hmotně, tvrdě nastoupil pochod mužů; a nyní zavřel se sad žen a ulicemi se valilo něco méně podobného snu. I tato ohromná masa byla unášena tepem radosti; ale stačilo, aby vedle standarty Těšína zablýskaly bodáky, abyste pocítili, že po tanci přichází vojsko. V tu chvíli všichni jsme se stali vojáky; tohle promluvilo k něčemu, co je nejstarší a nejušlechtilejší v člověku, k bojovné hrdosti mužství. A nyní podívaná přestala být podívanou; srdcem Prahy valila se těžká a roznícená krev, unášející v sobě pud obrany, tragický akcent podtrhl rudou záplavu sokolského proudu, po defilé mléka rozlilo se defilé krve. Radost a síla, tanec a boj: to dvoje bylo smyslem toho nádherného národního pochodu, který omladil a rozohnil srdce naše.

A odpoledne na Letné ve slunném stadionu odehrálo se skvělé divadlo žen a mužů. Tolik řeklo a napsalo se už o prostných cvičeních žen, a přece nikdy nejsme spokojeni popisem, hledáme nová slova pro nevyjádřitelné, marně se pokoušíme zachytiti něco, co slovům uniká: krásu pohybu. Ze dvou bran proti sobě řine se široký mléčný proud, unášející ohnivé květy; plyne lehce, s plavností skoro neskutečnou; je to tanec masy. Oba proudy splývají, znovu se dělí, dělí se mnohonásob, vzniká kříž, hvězda, rovnoběžky, turecký koberec, utkaný z pohybu deseti tisíc plavných, vlnících se těl. Útlé nožky tančí v úžasné geometrii; vidíte drobné hračky, hotové panenky, nesmírně zdrobnělé rozlohou stadionu; každá je jen květný uzlíček na tom živoucím koberci, který se mění každým okamžikem. A přece každá ta drobounká panenka dává té veliké geometrii mas něco teple živého, svého, žensky osobního; dává mu pružné zvlnění, měkkost pohybu, rozmarnost tance. V tom je překvapující paradoxie ženského nástupu: že celá ta geometrie, v níž je jedinec jen (...)

(......)