Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

NÁHODA A ZÁKON

Vykládal jsem minule porotu jako parádní případ sylogismu z formální logiky. Je to snad trochu nudné, ale potud správné, že každý soud znamená užití obecné věty (zákona) na konkrétní případ (trestní čin). A tu vidíme, že porotní řízení rozviklává logickou stavbu sylogismu a nahrazuje ji úsudkem formálně velmi zmateným a logicky vlastně nemožným.

Ale nelogičnost poroty je možno si znázornit jednodušeji. Dejme tomu, že celý úkol poroty je konstatovat prostý fakt: obžalovaný je vinen, ano, nebo ne. Nuze, fakt, má-li býti faktem, musí býti nepochybný; jest prostě a samozřejmě, nebo stejně prostě není. O faktu nelze hlasovat. Nehlasujeme o tom, že kámen padá k zemi nebo že pan Neff je obchodníkem. Je možno, kdyby se o takovém faktu hlasovalo, že by se vyskytl některý vážný hlas, který by to popíral. Nebo nehlasujeme o tom, je-li Gaurisankar vysoký 8 841 metr nebo jen 8 838 metrů; není-li to docela jisté, hlasováním se to nespraví. Není-li vina obžalovaného samozřejmým faktem, nestane se jím, odhlasuje-li to nějaká většina.

A přece úkol poroty je, aby se došlo pevného přesvědčení o vině nebo nevině obžalovaného. Byl-li středověký soudce v takovém případě v pochybnostech, nechal rozhodnouti Boha – nebo vlastně náhodu. Dal hodit obviněného do vody; utopil-li se, byl vinen; neutopil-li se, byl nevinen, nebo případně naopak. Moderní soud dává rozhodnouti jiné náhodě: hlasování poroty. Víte přece, jak svrchovaně nahodilé jsou výsledky hlasování, jak při každém hromadném vótu hraje nálada, sugesce atd. Tato nahodilost je u poroty ještě pointována tím, že hlasující jsou voleni losem, tedy čirou náhodou. Stejně by se mohla porota ustavit tím způsobem, že by se pan vězeňsky profous postavil na roh ulice a každého stého mimojdoucího, přesně stého, poslal na lavici porotců. Neschází tuze mnoho k náhodě tak bezvadné, jako když například sirotek táhne los v loterii nebo bílá myš v planetách.

Mluvím proto tolik o náhodě, že podstatný rys náhody je neodpovědnost. Za náhodu nikdo nemůže odpovídat; stane se, a není koho za ni kárat. Kdyby o těžké vině rozhodoval sám soudce, mohl by se dopustit omylu; jeť “subjektivní, dejme tomu i předpojatý, otupělý (...)

(......)