Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

OSLAVA

Už ráno vtrhl vítr do města dvěma proudy. Jeden, chladný a letmý, shromáždil se na pláni u Pankráce, přeskočil údolí a vrhl se Václavským náměstím dolů do ulic, nadouvaje prapory jako plachty k odjezdu; tak veplulo Václavské náměstí do širého dne jako krásná vyzdobená paluba. Druhý proud se vyhříval na rovině u Braníka a prosycen sluncem, záře stříbrným třpytem Vltavy rozlétl se dolů po řece. Za zvonění všech parníků, vyšnořena regatou všech klubů, Vltava táhla triumfálními oblouky mostů. Celé město ji pozdravovalo vlajícími prapory; tu se rozhoupaly všechny zvony, věž od věže se vlnil jejich kovový chorál, a z bašty zazněla rána hmoždíře. Teď se to začíná. U nás na Malé Straně rázem vylétla a vysoko v slunci zakroužila hejna holubů.

Na mé okno usedl bělásek. Kam jsi to zapadl, bílý praporku? Jak jsi sem zalétl, jarní kvítku, jenž jsi se utrhl někde z rozkvetlé louky? Ozářená hračko, zatřepetej se nad ulicemi jako papírek, na kterém je napsáno, co všechny těší; zamávej nad zástupy svůj drobný pozdrav a slétni tam na červený květ geránie, do okna dítěte, které dnes nesmí ven. A ty dítě, jež nesmíš ven, zda není dnes pouti na náměstí, zda tam nekvílí frkačky, nebečí trubky a nepláčí malé děti, a ty tu máčíš rty a slzami svou ubohou, špinavou dřevěnou fujarku, která již dávno pozbyla hlasu, a přece do ní foukáš, abys konečně vydobylo divuplného, neslýchaného tónu útěchy?

Po ulicích táhnou sokolové s hudbou, měšťanská garda a cechy se svými muzikami; řezníci, sládci, bandéria, moravští studenti, Slavia a Sparta se svými míči, spolky, odbory, pořadatelé a venkovské školy; všechny sbírky, věže a parky jsou každému otevřeny; a nikdy nebylo tolik dívek, tolik tak hezkých a veselých dívek na ulicích jako dnes. Jako tluk mocného srdce zvučí starý Zikmund.

Přitlačen k zábradlí mostu a (...)

(......)