Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JEŠTĚ TATRY

Můj článek Tatry letos podnítil různé odpovědi, jednak v novinách, jednak v soukromých dopisech; a to se rozumí, že jsem v nich byl upozorněn na různé příčiny, proč naše obecenstvo bezmála bojkotuje tatranské lázně. Nemohu se všemi zabývati; nejsem ostatně žádným advokátem tamních podniků – ale zdá se mi, že v podstatě námitky zasahují státní správu lázní.

Hlavní námitkou mých čtenářů je drahota tatranských lázní. Dobrá, je tam draho. Ceny pokojů letos zvýšeny; ale pokoje pronajímá přímo státní správa. Horší je, že se státní správa nepostarala, aby vedle bytů opravdu luxusních, které si může zaplatit, kdo na to má, byly tu také zcela laciné turistické pokoje. Láci nechává náš demokratický stát patrně jen soukromému podnikání. Proto jsou byty v soukromých vilách o dobrou polovičku levnější. Ty vily jsou ovšem maďarské. První podmínkou sanace tatranských lázní je řádné odstupňování bytových cen.

Píše se mi, že i penze je příliš drahá. Podle mé zkušenosti bych v prvotřídním restaurantu pražském utratil denně za stravu stejné kvality 40 korun; v Tatrách 50 korun. Rozdíl proti Praze není veliký; nápadný ovšem je proti soukromým lázním například krkonošským. Počítejte však, že nájemce dvou kuchyní v Tatrách platí státu roční nájem 120 tisíc korun, nepočítajíc světlo a vodu. Při krátké horské sezóně musí vydělat denně jen na nájem – nehledě k jiné režii – tisíc korun v jedné kuchyni. To ovšem velmi zdražuje ceny. Přitom zase není ve státních hotelích lacinější a jednodušší penze pro méně náročné turisty; ti mohou jít… do soukromých kuchyní maďarských. Úhrnem hodně přes polovinu naší denní útraty na Tatrách inkasuje stát. Rád bych věděl, co mu to čistě vynese.

Dále příliš drahá je cesta do Tater. Na ohromně frekventované trati Praha–Bohumín–Košice jezdí jen jediný přímý vlak každým směrem, a to jako naschvál jen noční rychlík, aby pasažér byl nucen vzíti si druhou třídu, nalézt ji obsazenou a s nářkem i klením doplatit na první. Železniční správu ovšem nenapadne buď rozmnožit přímé vlaky na trati, nebo aspoň tento jediný přímý vlak zavést striktně jako dálkový, tj. vydávat lístky jen na přespoloviční trať. Pochopíte můj špatný rozmar, když jsem v (...)

(......)