Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

FORMY

Byl jsem letos na mši v přepěkné vesnici Žďáru, tam na druhé straně Tater, ve Spiši. A když šli lidé do kostela, nejdříve klekli u hřbitovní zdi a pomodlili se k mrtvým, pěkně pohansky; už zdaleka šli muži zvlášť, ženy zvlášť, a potom u kostela se rozestoupili, do jednoho hloučku ženáči, a ti hovořili tiše a rozumně; na druhé straně ženy a nevěsty s očima hezky sklopenýma; a kus nahoře, na schodech dřevěné školy, chasníci a mládenci, a ti se smáli a mluvili hlouposti. Nic se nemísilo, nikdo nevstoupil na místo, které mu nepatří. Stejně v kostele; nalevo sedí vdané ženy, napravo ženáči, v ulici děvčata, na kruchtě hoši; a v chrámové předsíni kojné – matky. Klidná, samozřejmá hierarchie; něco, co nesmírně připomíná zřízení australských klanů s jejich čistým a nábožným dělením pohlaví a věků. Děje se to dosud víceméně všude na našem venkově; ale tam, ve Žďáru, kde mladice nosí flórové závoje a ženy barevné šátky, kde mládenci jsou vyšití, pošívaní a pozamentýrovaní vším možným a nemožným, kde šaty jsou stejně formalistické, stejně řekl bych rituální jako zvyky, mne to přece jen překvapilo svou primitivní, divošskou důstojností, svou tisíciletou a velice vážnou obřadností.

Ale kdybych měl kinoaparát, filmoval bych to místo u hřbitovní zdi, kde každý domorodec poklekl a pomodlil se k mrtvým. V tom sklonění kolena, ve výrazu tváře, v krátkém a jakoby předepsaném zamyšlení byla taková neobyčejná stejnost, taková starodávnost a posvátná uniformita, že jsem se nemohl ani vynadívat. A tam na hřbitově křížek jako křížek, každý růvek stejně vysoký, bez nápisu, který by ještě po smrti ty nebožtíky individualizoval. A s touto rovností mrtvých se konfrontuje rovnost živých; jeden jako druhý, chlupatý jako holý, bohatý jako chudý (jsou-li tu vůbec bohatí), ten, kdo žije dnes, jako ten, kdo žil před sto lety, plní posvátně cosi stejného a přísně identického. Neděli jako neděli, nevím po kolik set let, se tu děje to identické. A jejich křtiny a pohřby a sňatky jsou po sta let stejné, a tisíce zvyků, a bezpočtu malých tradicí. A tu mně (...)

(......)