Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ZA MALOU PRAHU

Myslím, že tohle heslo se nebude nikomu líbit; my Pražáci příliš rádi vidíme “velkoměstský ruch” tam, kde je jen špatná komunikační křižovatka, těšíme se z “velkoměstských paláců”, kde je postaven jenom nějaký zbytečně náročný dům, a zkrátka radujeme se ze všeho, co trochu připomíná “velkoměsto”, tak jako se chlapec raduje z prvních dlouhých kalhot, jež mu symbolizují hodnost muže. Žijeme v předpokladu, že hlavní město je eo ipso a musí být velkoměstem; domníváme se, že by to byla jakási národní hanba, kdyby se jím horempádem nestalo, naše hruď se dme lokální hrdostí, když na ulici potkáme našpuleného Japonce nebo mezinárodní nevěstku. “Nyní jsme velkoměsto,” šeptáme si nadšeně.

Ve skutečnosti nemusíme jít daleko pro poznání, že Praha je nejenom – kvantitativně vzato – větší maloměsto, ale nadto ještě maloměsto, jež ve srovnání s jinými půlmiliónovými městy je špatně vybaveno komunikačně, obchodně, bytově, technicky a tak dále. My Pražáci máme právem nezkrotnou patriotickou radost z každé nové tramvajové linky, z každé větší novostavby nebo třeba dalekosáhlého plánu, že se Lützowova ulice pokusně vydláždí asfaltem; ale to všechno ještě není nic velkoměstského a zdaleka nestačí ani na to, aby Praha jen zpola vyhovovala svému půlmiliónovému poslání. V tom směru zbývá ještě chválabohu práce habaděj, a každý malý pokrok po té stránce pozdravme hlaholením zvonů; ale proto si ještě nenalhávejme do kapsy “velkoměsto”.

Jiná a závažnější je otázka, je-li ideál skutečného kvantitativního “velkoměsta” zdravý a rozumný a je-li vůbec moderní; a za druhé je-li speciálně něčím žádoucím pro pražské poměry. Co se druhé otázky týče, nevěřím, že by se kdy někdo odvážil zregulovat Prahu tak, aby mohla pojmout frekvenci dejme tomu dvoumiliónovou; musil by prostě celou dnešní Prahu zbourat tak důkladně, že by pravděpodobně bylo lacinější a pohodlnější začít ji stavět zbrusu novou někde na kolínských rovinách. Už dnes je Praha na hlavních tepnách přelidněna ne snad vehikly, ale prostě chodci; už pro dnešní stav bylo by třeba zajet krumpáčem Praze do jejích starých žeber tak hluboce, že bychom se přes své velkoměstské choutky zajikli. Nemohu to sice doložit diagramy, ale jistě nechybím, řeknu-li, že při dvojnásobné velikosti města není třeba dvojnásobného množství dopravních prostředků, nýbrž dejme tomu aspoň čtyrnásobného, neboť s počtem obyvatel rostou komunikační vzdálenosti. A protože zlato vždycky padá na dno pytle, bude to vždycky centrum města, které se svými velkoobchody, bankami, divadly a kavárnami potáhne všechnu tuto cirkulaci lidí a vozidel do několika ulic, aniž tím vlastně uleví okrajům. V Praze doposud tato horečka peněz soustředit se v centru města stoupá přímo děsivě.

Ale to zdaleka není to nejvážnější. Je otázka, je-li velkoměsto vůbec rozumný a moderní útvar. Táži se, není-li velkoměstský systém historickým přežitkem dob, které neměly a nemohly mít tušení o tom, co jednou vznikne z barbarského nakupení lidí. V Novém (...)

(......)