Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

POHÁDKA VENKOVSKÁ

Stalo se to tak dávno, že už to ani není pravda; abychom to přesně řekli, bylo to za časů krále Ječmínka. Šel tedy král Ječmínek mezi zlatým obilím, až přišel do jedné vsi; a tam spatřil jednoho muže zemědělce, an drží telátku v hubě prst.

“Člověče drahá,” řekl král Ječmínek, “co to děláš?”

“Telátku prst v hubě držím,” pravil ten zemědělec, “aby se naučilo cucat.”

I zalíbil se ten muž králi Ječmínkovi. “Jak se jmenuješ?” zeptal se ho.

“Vavřinec Řehoř,” pravil zemědělec prostě.

“Vavřinče Řehoři,” děl na to Ječmínek, “nikoliv telatům, ale lidem prst v hubě držeti budeš. Dám tobě noviny, do kterých psáti budeš; a lid bude sát moudrost z tvých prstů, tak jako tohle telátko dumlati učíš. Zdáš se být muž rozšafný; pojď se mnou.”

Tak se stalo, že Vavřinec Řehoř přišel k novinám; a nám je ještě dnes líto těch telátek, že jim vyndal z huby prst, aby se chopil pera. Řekněte, jak k tomu ta boží hovádka přijdou, že se Vavřinec Řehoř stal novinářem?

*

Avšak Vavřinec Řehoř nezapomněl na svá telátka; myslil na ně, když dělal své noviny, ba možno říci, že dělal své noviny pro ně. Pamatoval na to, že telátka se nemají rozčilovat ani plašit. My, psal denně, jsme pro klidný vývoj; když tamhle sousedovi někdo zabil slepici, nás se to netýká a nebudeme se pro to rozčilovat; jen když si netroufá nikdo na naše slepice. Konstruktivní práce, tak asi psával, je starat se o svůj plot. Ale ten soused je destruktivní živel, protože se rozčiluje pro zabitou slepici. Řekněte, co je nám po nějaké cizí slepici? Naopak: muž, který hodil kamenem po sousedově slepici, je do jisté míry v právu; neboť nehodil po naší slepici, což jest zajisté hlavní pro klidný vývoj. Nebyla zabita naše slepice; z toho je jasně zřejmo, že ti, kdo křičí po spravedlnosti, to činí z podvratných a socanských důvodů. Jen když svítí slunce na tu boží úrodu; my máme vážnější práci než starat se o cizí slepice.

Takovými a podobnými mírnými slovy rozsíval Vavřinec Řehoř kladné hodnoty a jakousi mravnost, která byla za jeho blahodárného působení velmi respektována všemi, jimž se nedálo žádné příkoří.

*

Už za tehdejších časů se dály případy, že člověk darebný něco ztropil nebo ostudu přivodil, cizí statek zapaloval nebo jinou škodu páchal; stávalo se též, že někdo hlasitě tuto (...)

(......)