Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

STRAŠLIVÁ VĚC

Tuto strašlivou věc jsem našel v Pondělním listě pana Stříbrného. Četlo se tam, že “strašlivou věc uvádí dr. Beneš na jiném místě svých pamětí”, a sice tu, že – podle svých pamětí – “už v roce 1916 pomocí P. J. M. Boyera, ředitele Školy orientálních jazyků v Paříži”, si to zajišťoval, aby “přednášel o historii, literatuře a o kultuře české vůbec”. Ke kterémužto odhalení list pana Stříbrného poněkud rozhořčeně poznamenává: “Viděli jste již revolucionáře a konspirátora, jehož hlavní starostí za hranicemi není revoluční činnost, nýbrž zajištění pro případ, kdyby se dílo nepodařilo?”

Když jsem toto četl, zamyslil jsem se, v čem vlastně ta “strašlivá věc” je. Přednášet o historii, literatuře a kultuře české vůbec, to zajisté samo o sobě není strašlivá věc; ba dokonce bychom ji mohli považovat za chvályhodnou, třebaže by například pan Stříbrný asi nemohl přednášet o historii, literatuře a kultuře české vůbec.

Za druhé nezdá se mi jaksi být strašlivou věcí, když se revolucionář, konspirátor a nadto běženec poctivě živí nějakou činností, kterou dovede, místo aby se živil z milodarů, sebraných peněz nebo podpor cizí vlády. Naopak řekl bych, že je sympatické, postará-li se především takto o sebe, aby nikomu nepřipadl na obtíž a neživil se, pokud to není naprosto nutno, z revoluční kasy. Přemýšlel jsem, čím by se asi v takovém případě živil pan Stříbrný, ale nedošel jsem k uspokojivému závěru. Zůstal jsem tedy při tom, že v tom nejsem s to vidět nějakou strašlivou věc, chtěl-li se dr. Beneš za války a konspirace zajistit přednáškami o české historii a kultuře na vysoké škole francouzské, nýbrž spíše naopak, věc docela slušnou a správnou.

Toto pro sebe zváživ, měl jsem příležitost potkat ministra Beneše a jednoduše se ho zeptat, kolik vlastně na té Škole orientálních jazyků dostával platu. – Ani krejcar, řekl ministr Beneš; přednášel jsem tam zadarmo a na radu a výzvu profesora Boyera. Šlo o to, aby se tím připravila půda pro řádnou stolici českého jazyka, která se měla (...)

(......)