Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O JEDNÉ POVĚŘE

Pověra, na kterou bych tuto chtěl poukázat, je spiritistická nebo mediální. Netýká se však duchů ani poselství z onoho světa ani klepání na stolky ani duchových rukou ani rozvazování uzlů ani zvonění na zvonky aniž jiných kousků a kratochvílí, kterými se, jak se zdá, s oblibou zabývají duchové zemřelých. Pověra, o které chci mluvit, je méně duchová; abych tak řekl, je daleko hrubší a pohanštější. Je to spiritistická pověra, že univerzitní profesoři rozumějí všemu na světě. Je to pověra, že když při takové seanci sedí univerzitní profesor, je jeho svědectví důležitější a přesvědčivější než svědectví kohokoliv jiného, řekněme paní trafikantky Novákové nebo pana Pokorného, berního správce ve výslužbě. Je to pověra, že univerzitní profesor supluje v tomto slzavém údolí cosi jako neomylnost.

Spiritisté a média mají přímo vášnivou potřebu dokazovat, že nadpřirozené úkazy, které se v jejich středu odehrávají, jsou jednak opravdu nadpřirozené a jednak že to, abychom tak po sprostu řekli, není žádný švindl. Z toho důvodu se přičiňují, aby při zvláště význačných seancích byl přítomen nějaký ten univerzitní profesor, aby slyšel klepání stolku, cítil na své noze dotyk duchové ruky, přesvědčil se, že nějaký uzel na kapesníku byl opravdu rozvázán a nakonec prohlásil něco jako “to jsem blázen” a “tohle se nedá podle přírodních zákonů vysvětlit” a “za dnešního stavu vědy musíme tyhle úkazy považovat za fyzikální záhadu” nebo něco podobně profesorského. Což pak naplňuje spiritisty docela mimořádným uspokojením a pevnou vírou v jejich věc. Lituji, že jim tuto radost musím trochu kazit. Nemluvím proti duchovým úkazům. Popírám jenom existenci neomylnosti univerzitních profesorů. Nerad bych tím tyto vážené pány urazil. Mám zvláštní úctu k vědě a jejím představitelům. Prohlásí-li například profesor bakteriologie, že v nějakém nádoru nebo jiném neřádu jsou baktérie, jsem nakloněn mu slepě věřit. Ale prohlásí-li profesor bakteriologie, že mediální úkazy jsou jaksi nad náš rozum, nenaplní mne jeho slova slepou důvěrou, protože pokud víme, mediální úkazy nejsou žádné baktérie ani nejsou způsobeny baktériemi, nýbrž něčím jiným, co nezapadá do oblasti bakteriologie. Nebo jsem ochoten věřit fyziologovi, tvrdí-li něco o funkci nadledvinek, třebaže mne tato funkce (...)

(......)