Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IN MARGINE

Benešova veliká kniha pamětí má příznačný titul. Autor ji nazval Světová válka a naše revoluce jako výslovný protějšek k pamětem prezidenta Masaryka, výrazně nazvaným Světová revoluce. Pokud se týče pamětí Masarykových, povídá už titul sám, že tu jde o víc než o záznam skutků a událostí, které se týkají našeho osvobození; že tu jde o skrytý smysl dějin, o obecnou revoluci idejí, jejímž jen historickým důsledkem je náš státní převrat. T. G. Masaryk obzírá kus světového vývoje; Eduard Beneš sleduje naši revoluci v rámci světové války. Jeho téma je ostře vymezeno; je užší, jednoznačnější a detailnější než téma válečných pamětí prezidentových. Tím je ve velkých rysech předem dán podstatný rozdíl těch dvou fundamentálních pamětí; ale tím jsme se také octli rovnýma nohama ve věci, kterou jsme měli říci úvodem: že Benešovo memoárové dílo nutně a dobrovolně přijímá osud být srovnáváno s dílem Masarykovým a být jím měřeno.

Leží-li hlavní rozdíl obou pamětí už v tématě, je nemenší rozdíl dán Benešovou vědomou rezervou, ne-li přímo vědomým podřaděním vůči pamětem prezidentovým. Byť sebemálomluvněji a skoro jen mimochodem mluví sám o sobě, píše přece prezident Masaryk svou Světovou revoluci jako osobní zážitek a osobní myšlenkovou konstrukci filozofa a poutníka, jenž obzírá a váží dění světa. Dr. Beneš zrovna úzkostlivě potlačuje – mluvím tu o struktuře jeho pamětí – jakýkoliv osobní ráz. Zrovna okatě říká stále “já jako generální sekretář jsem činil to a to”; nejde mu jaksi z krku, aby řekl, že něco činil Eduard Beneš, mladý exulant a filozof, jehož osobní zkušenosti v tak velkém světě a tak velkých úkolech by nás někdy náramně zajímaly. Snad je to skromnost mladého muže vůči učiteli nebo skromnost výkonného orgánu vůči vůdci; ale literárně vzato, toto sebezapření pisatele, který – pravím to ze zkušenosti – by vás mohl zahrnout skvělými charakteristikami lidí, se kterými se setkal, dramatickými situacemi, které prožil, a zkušenostmi, které by stačily deseti romanopiscům, – spolkne toto vše osobní a privátní, aby sub A, B, C, sub 1, 2, 3 a tak dále seřaďoval akta, demarše, události a rezultáty, – toto sebezapření je zrovna bezpříkladné; můžeme ho litovat, ale nemůžeme neuznat, že právě tato usilovná a záměrná objektivita přednesu dává suché a strohé knize Benešově jakousi (...)

(......)