Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

MY UŽ NE!

My už to nespravíme; my už se nenapravíme; my už si to neodvykneme. My, kteří jsme vyrostli ve starém předválečném světě, se už neodnaučíme rukulíbat milostpaním a křičet na mimojdoucí “máucta”, “poklona” a “služebník”; my už si neodvykneme říkat “pane továrníku”, “pane vrchní rado”, “pane velkostatkáři”, “pane prokuristo”, “pane velkoobchodníku”, “pane komorní rado”, tak jako bychom nevěděli, jak se ten pán vlastně jmenuje. Už se tolikrát psalo, že naše pozdravy a titulatury jsou nedemokratické; horší je, že jsou směšné. Není to přežitek velké historie, jako španělská zdvořilost; je to přežitek malých poměrů. V žádném národě není zvykem říkat člověku “pane velkostatkáři” nebo “pane vrchní sekretáři”: to je vyhrazeno Němcům a nám; zdá se, že je to nejhrubší germanismus, kterého se nedovedeme zbavit.

Nedemokratické, ano; neboť užíváme těch titulatur s jistou ponížeností, jako bychom oslovenému připomínali jeho velikost, důstojnost a význam. Říkáme “pane velkoobchodníku”, ale neříkáme “pane hokynáři”. Oslovujeme “pana továrníka”, ale netitulujeme svého bližního jako “pana zámečníka” nebo “pana dělníka”. Od jistého postavení nebo od jistého příjmu nahoru přestává pro nás člověk představovat sebe sama, Jana Nováka nebo Františka Švarce, a reprezentuje své postavení nebo svou mohovitost. Má-li pan David Brown v Anglii nadmíru mnoho zásluh nebo peněz, je povýšen; v takovém případě se mu už neříká “pane Browne”, ale “pane Davide”. Kdyby dr. Preiss byl Angličan, byl by už asi titulován “pan Jaroslav”, a Maxi Švabinskému by se tam neříkalo “pane profesore”, nýbrž “pane Maxi”. Spíš bychom se kousli do jazyka, než bychom dejme tomu poslanci Tomáškovi řekli “pane Tomášku” místo “pane poslanče”; ale na druhé straně by nám snad upadla ruka, kdybychom v novinách místo Tomášek psali pan Tomášek. Málokdo, mluvě o nepřítomném Janu Novákovi, řekne, že potkal pana Nováka; potkal prostě (...)

(......)