Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

STAVEBNÍ

Když čtu, že se nějak připravuje nebo novelizuje nebo zdržuje nebo jinakým způsobem traktuje “zákon o stavebním ruchu”, zastavím se pokaždé se zálibou nad tím slovíčkem “ruch”. On totiž stavební ruch je opravdu ruch, třebaže zákon o stavebním ruchu se nijak přímo nevztahuje na tuto rušnou stránku věci; v řečeném zákonu není řeči o koních ani o kočích, o kopáčích ani o zednících, ani o hromadách cihel a písku, o práskání bičem a o velikém křiku “hyjé, hyjé”, o bouchání trámů a klepání kladívek, o dýmajícím vápnu, o skřípání páternosteru, o pestrém stromečku rovnosti, zkrátka o žádném z těch opravdu rušných, hlučných a poutavých úkazů, které se zjevují při stavbě lidských příbytků. Zákon o stavebním ruchu se týká úkazů celkem velmi málo rušných, jako je stavební úvěr nebo daňové úlevy; ale aby autor zákona s poetickou libostí prodlel u skutečného stavebního ruchu, kdepak! ani slůvkem!

Stavební ruch vzniká obyčejně na místě zvaném “parcela”, kteréžto slovo označuje místo pusté a ohavné. Jakmile se kus země stane parcelou, odstěhují se z ní krtci i žížaly a půda přestane plodit, patrně vysušena pozemkovou spekulací; ani tráva, ani slušná plevel neroste na místě zvaném parcela, nýbrž jen smraďák, kokoška, kopřiva, ovsík, bejlí, rmut a nečistota. Tedy toto místo zpuštěné a znesvěcené se jednoho rána stane staveništěm, čímž je vykoupeno z nedůstojného stavu parcely; přitom se hrnou lidé s krumpáči a lopatami, plivnou si do dlaní a podnikají cosi jako průřez zemskou kůrou; a už tu jsou fůry, kočové křičí a sakrují, mrtvá parcela ožila halasným a ramenatým životem; do základů lidských domů se zazdívá chlapský lomoz. Pak tu narostou hromady cihel, s velkým křikem se staví lešení, každá hmota hraje svůj nástroj hlasitě a na celé kolo. A my, kdo denně obcházíme ty hromady cihel a trámů, abychom šli za svým řemeslem, neopomeneme se zvláštním a zajisté nesobeckým uspokojením zjišťovat, že už, (...)

(......)