Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍMĚŘÍ

Jako každoročně vyhlásil i letos náš Červený kříž na Bílou sobotu třídenní mír, “aby aspoň na tři dny ustal stranický nesvár a všichni mysleli na to, co je spojuje”. Bylo by možno dlouho filozofovat o tom, co nás spojuje; ale pro praktický život je nejdůležitější, že nás spojuje nebo má spojovat jeden veliký závazek, vyjádřený slovem, že každý člověk je náš bližní. Což v termínech činnosti znamená, že člověk je člověku dlužen pomoc. Červený kříž vyhlásil letos pohotovost na ochranu životů a zdraví; rád by nás všechny zařadil v domobranu lidskosti; vyzýval nás, aby každý z nás byl na svém místě, stále připraven, aby kdykoliv ho bude třeba, poklekl k raněným na bojišti života.

Třídenní mír je svátek lidskosti; ale není svátku bez víry.

*

Není ani svátku bez kázání. Když jsem byl malý chlapec, měl jsem na nedělním kázání nejraději “příklady ze života”, kterými tlustý pan děkan osvětloval svoje exhorty. Dnes vím, že páni páteři mají celé tištěné sbírky takových příkladů a příběhů ze života; ale tehdy se mi v nich poutavě zjevovala strašnost i spasitelnost života. Dovolte mi, abych i dnes podal místo kázání jen příklady ze života.

Onehdy jsem viděl na ulici člověka; šel jaksi nejistě, zastavil se, najednou se mu podlomila kolena, a už ležel na chodníku: mdloba nebo mrtvička. A už byl u něho strážník, zvedl ho a položil ho v nejbližším průjezdě, rozepjal mu límec a vestu a vůbec dělal, co má předepsáno. Ale o tom nechci povídat, nýbrž o něčem jiném: byl nás houf, co jsme to viděli, přibíhali jiní lidé a nakukovali do průjezdu na nehybné tělo a na klečícího strážníka, ale nikoho nenapadlo, aby řekl: “Počkejte, já skočím tuhle vedle a zatelefonuju pro ochrannou stanici.” Každý jen nakoukl, jaksi uspokojen, že vidí kousek neštěstí, a šel zase po svém. Tak jsem se za to styděl; nejsme dost vychováni k činné pohotovosti; není nám dosud vštípeno rytířství pomoci.

*

Ale je tu horší a přímo strašný příklad. Stalo se to v těchto (...)

(......)