Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

K PROCESU

Každý veliký kriminální případ má dvě stránky, o kterých lze obyčejně hodně uvažovat: jedna stránka je sám čin a ti, kdo jsou z něho obviněni; druhá stránka je publikum a větší nebo menší ohlas celého případu ve veřejnosti. Pokud se týče té druhé stránky, tedy porotní případ Michalko-Sikorský-Klepetář se jak se říká – “těší nejživější pozornosti”. Není pochyby, že by ta pozornost byla daleko méně živá, kdyby před porotou stáli obviněni z nějakého podobného činu – řekněme tři nádeníci, tři cihláři nebo tři potulní brusiči. Ale jelikož jeden ze tří žalovaných je bývalý redaktor, druhý má diplom doktora medicíny a třetí byl aspoň sekretářem politické organizace, zvýšila se ona veřejná pozornost měrou zrovna nápadnou; kdyby šlo o tři mladé milionáře, o tři bývalé ministry nebo o tři tenoristy, dostoupila by asi vrcholu. Patrně ve veřejném mínění existuje mlčky předpoklad, že vyšší vzdělání nebo vyšší sociální stupeň člověka, který je jimi nadán, téměř privilegují v oblasti kriminality; že jeho zločin je zajímavější nebo vzácnější nebo vůbec podstatně výjimečnější než zločin chudého lumpa.

Je ovšem pravda, že vzdělaný člověk je zpravidla opatrnější vzhledem k následkům a že bohatý člověk není v pokušení zavraždit starou babku, aby jí uloupil sedmdesát korun; přesto ten předpoklad, že zločinnost náleží spíše nižším než vyšším společenským vrstvám, je v jádře přímo barbarsky nedemokratický, tak jako nedemokratický je ten horečný zájem o zločiny z takzvané lepší společnosti. Je v tom vlastně notný kus romantismu kolportážních románů; v pořádném krváku se dopouští zločinu hrabě Armand nebo démonická baronka Lýdie, kdežto zločin řeznického tovaryše nebo čeledína náleží do literatury realistické, která už tolik nemluví k lidskému vkusu. Něco z psychologického kýče zůstává vždycky v té senzačnosti velkých soudních případů “ze společnosti”.

*

Jakmile nějaký zločin vzbudí (...)

(......)