Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

NA HRADĚ PRAŽSKÉM

To víte, že Pražský hrad má už svou tisícovku let; ale co možná nevíte, je, že už od začátku byl založen skoro navlas ve svých dnešních mezích, tedy v měřítku na tehdejší poměry bezpříkladném. Jenomže tam, kde je dnes Matyášova brána, byl hradní příkop, a tam, kde je první podjezd, byl druhý příkop, a o kousek dál ještě třetí – ale to by vám musil vysvětlit pan stavitel Fiala, který tu zná každý kámen a řekne vám, za kterého zeměpána byl řádně položen na své místo. Tedy ukázal by vám také, jak se pozná románské zdivo od pozdějšího gotického – to románské je totiž lepší a poctivější, neboť od té doby svět ustavičně upadá; a toto románské zdivo obepíná celý Hrad od Matyášovy brány až po Opyš a Jelení příkop, takže podle toho byl Pražsky hrad největším ve svaté římské říši.

Ale nejde jen o ten rozsah; dnešní zájem o Hrad se obrací spíše do hloubky, a sice až do hloubky sedmi metrů pod úrovní půdy. Tam pod třetím nádvořím a pod vladislavským traktem Hradu vzniká podivuhodný podzemní labyrint; dnes se tam vrtá na dvě stě padesát lidí s motykami, kolečky a betonem, někdy se musíte schýlit, abyste prošli, jste sedm metrů pod dlažbou; pod sedmi metry rumu a násypu spaly zbytečky všelijakých kumbálů, chodeb, domečků a dokonce i kaplí – tři neznámé dosud kapličky byly vykopány na tom malém úseku hradiště; ale ještě hlouběji se našlo sroubené dříví a trámy z doby ještě předrománské a předkřesťanské – to dříví je černé a trouchnivé napadrť, ale je to ten nejstarší kousek Prahy. V těch sedmi metrech šutru, který se nakupil na této historické půdě, se našlo ještě ledacos jiného: několik hřbitovů, přemnoho lidských kostiček, spousta střepů, ze kterých šikovný mladý archeolog slepil už několik set hrnků, pánví, džbánů a talířů, z nichž jídali čeští králové a jejich čeleď, ale kromě toho staré botky a krpce naházené do studně, kočky a krysy vyschlé a konzervované jako mumie, všelijaké zlomky a zbytky a odpadky lidského života za tisíc let; nejsou to zrovna Ali Babovy poklady, ale zato intimní a téměř dojemné památky rukou, které tyto zbytky, toto historické smetí vyrobily, užívaly ho a pohodily je na smetiště – smetiště patrně bylo všude, kde zrovna nestál nějaký barák; a propříště nadto i památky rukou, které ty (...)

(......)