Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DŮM NA POŘÍČÍ

Ještě nejsou sečteni mrtví; ještě desítky strojů a sta lidí drtí a odklízejí betonové bloky, pod kterými jsou lidská těla. Technika záchrany je zoufale pomalá a bezmocná proti technice ničení. Každý, kdo má dvě zdravé ruce a zdravý cit, přál by si být tam na místě a pomáhat: aspoň jeden balvan odvalit, pod kterým je drcen zbytek člověka, aspoň ještě doufat, že některý vzkříšený Lazar vyjde z toho ohromného hrobu, který měl být domem a sloužit životu. Buď dík těm, kteří tam jsou a rozdírají si ruce, aby vyhrabali z těch ohavných trosek poslední jiskru života. My, kdo jsme za kordónem ochránců, my, kdo s tlukoucím srdcem čteme raporty z tragického bojiště práce na Poříčí, my se ve své bezmoci můžeme jen s hrůzou a velikým hněvem tázat: Kdo je tím vinen?

Ano, bylo a bude souzeno, zda se stala nějaká stavební chyba, zda bylo či nebylo užito špatného materiálu, zda se nestavělo na betonu teprve schnoucím. Snad bude chycen za límec někdo, kdo v tomto případě nedal dobrý pozor anebo porušil technické předpisy; ale to nestačí. Už příliš dlouho se nám táhne ta série hroutících se novostaveb, základů a lešení; už je trochu mnoho těch mrtvých a rozbitých lidí; to už je něco horšího než nešťastná náhoda anebo individuální vina. Musíme se tázat, jak spolu souvisí ta strašná řada stavebních neštěstí dovršená pádem domu na Poříčí. Z této krvavé ostudy našeho stavebnictví a naší technické zdatnosti nemůže odpovídat jedna firma anebo nějaký nedbalý vedoucí stavby. I když přímá odpovědnost za betonový masakr na Poříčí bude ukazovat na jednu nebo několik osob, budeme se musit znovu ptát: Kdo je vinen tím krvavým seriálem stavebního roku 1928?

Ano, bylo a ještě musí býti mluveno o tom, kdo odpovídá za provizorní šlendrián zákona o stavebních úlevách, zákona, který svou dočasností vybičoval ne stavební ruch, ale stavební zběsilost a spekulační štvanici. Stavět, stůj co stůj stavět, letos stůj co stůj dokončit stavbu, dokud nevyprší jednoletý prezent stavebních výhod; vymrskávat dělníky akordní prací, štvát stavitele miliónovými penály, stavět ze syrového dříví, z mizerných latěk, z drobivých cihel, z méněcenného betonu, protože se nestačí vyrábět řádný materiál; přeplácet stavební hmoty, zvyšovat stavební náklady o dvacet třicet procent, anebo kde je stavitel vázán rozpočtem, zhoršovat materiál a práci o stejný počet procent: prosím, to není stavební ruch, to je spekulační run. Kdo to zaplatí, je dělník svým životem a příští nájemník nestydatou činží. A snad ani ne nestydatou, vydrží-li ty stavby a přístavby do těch desíti nebo patnácti let, do kdy se mají pány majiteli amortizovat. Říká se tomu stavební horečka; mohli bychom z medicíny volit přesnější slovo: stavební úplavice. Ten duch provizórií a zákonodárných příštipků si postavil na Poříčí pomník… také jen provizorní: hromadu písku, zkřivených drátů, betonové tříště a lidských těl. Musíme se obávat, že to není pomník poslední.

Ano, bylo a bude mluveno o zostření stavebního (...)

(......)