Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

CO SE STRANOU PRÁCE?

Tu otázku položil v tomto listě Ferdinand Peroutka, když národní strana práce neprorazila ve volbách sněmovních; a klade ji znovu teď, když se strana práce rozhodla nekandidovat samostatně ve volbách zemských. Když už se ptá, sluší se, aby se jeho čtenáři pokusili mu odpovědět. Nemýlím-li se, byla národní strana práce zakládána jako strana středu; jako strana lidí dosti vzdělaných, aby nahlíželi, co je spravedlivé a vývojově nutné v politických požadavcích takzvaných levých čili socialistických stran, a přitom byli ochotni ocenit, co je hodno zachování nebo ohledu v těch zájmech, které zastávají strany pravicové. To neznamená bezpáteřnost, nýbrž schopnost a vůli volit, co je dobré a prospěšné, bez ohledu na partijní vinětu. Byl-li tento smysl strany práce plně zachován, je jiná věc; živá otázka není, je-li nám třeba strany práce, nýbrž je-li nám třeba politického středu; je-li nám třeba vytvářet takové veřejné mínění, aby v něm stále byla připravena půda pro skutečnou spolupráci stran pravých a levých.

Že k takové spolupráci zase jednou dojde, na to můžeme vzít jed; dojde k ní z nutnosti, aby se mohla vytvořit parlamentní většina, a nic na tom nezmění, budeme-li nebo nebudeme-li předem kázat, že je takové spolupráce třeba i z vyšších důvodů, než bude parlamentní konstelace. I kdyby nebylo žádného programu středu, dohodne se zas jednou několik pravých a levých vůdců o jakés takés střední linii, a snad se dohodnou snáze, než si myslíme. O to tedy nejde, a není celkem v naší moci urychlit tento vývoj byť i o píď jedinou. Jde tu o věc, pro kterou si političtí praktikové celkem nejméně lámou hlavu: o jistou veřejnou morálku v politických věcech. Dnešní volič buď čte a věří, že naštěstí pro stát je amen s vládní mocí levých, že na socialistických nápadech není dobrý ani chlup a že vcelku ty levé pány je třeba považovat za živly neblahé a škodlivé, pod jejichž kopyty tráva neroste; nebo naopak čte a věří, že ti pánové z pravice představují nesmiřitelnou politickou reakci, kterou je třeba potírat ve všem a napořád. Když pak jednou se tento čtenář a volič zase dočká toho, že se ty urputné politické protivy tiše zlikvidují v jakési neslané a nemastné dohodě, vystřízliví ze svého spravedlivého hněvu a řekne si, že ta politika je přece jenom čachr, machlířství a lumpárna. (...)

(......)