Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Z OSTUDY KABÁT

Pan Arne Laurin nám v řadě článků v loňském ročníku Přítomnosti jasně vyložil otázku novinářské anonymity. Je dobře mít na paměti, že noviny, zvláště noviny velké a moderní, jsou z největší části dílem anonymního zpravodajství. Čím přesněji a objektivněji je konstatován fakt, ať je to přejetý pes nebo demise ministerstva, tím méně je třeba, aby nesl něčí podpis; nikoho z nás ani nenapadne, aby lokálku o přejetém psu nazval s mravním opovržením anonymní lokálkou. O anonymní lokálce začneme mluvit teprve tehdy, je-li v ní zbytečně uražen dotyčný pes nebo dotyčný automobilista. Ačkoli burzovní ultimo vychází v novinách obyčejně bez podpisu, nevyvolá u nás morálních úvah o anonymitě; ale zajisté by se u nás takové úvahy vynořily, kdyby řečené ultimo bylo okatě falšováno, aby klamalo veřejnost. Kdyby noviny denně anonymně velebily dílo stvoření, necítil by ani Arne Laurin, ani já nutkání psát o této anonymitě; ale protože se v našich vlastech zřejmě vytváří typ novin a novinářů, kteří mají z ostudy ušitý kabát a jsou placeni za to, aby denně někoho pomluvili, stalo se z anonymity občanské povolání a krom toho aktuální problém. Nejde o to, abychom vyjádřili své rozhořčení nad touto značně špinavou a nedůstojnou živností; jde o to, jak se anonymům bránit – ať jménem veřejné morálky, nebo jménem uražených. Neboť fakt jest, že za stávajících poměrů jsme proti anonymům skoro bezmocni. Probereme si to na několika případech.

1. Dejme tomu, že v anonymním útoku je kousek pravdy; ale protože anonym je neodpovědný, pustí péro na špacír a nalže toho kolem toho ubohého kousku pravdy, až pánbůh brání. Dojde-li k žalobě, navrhne advokát žalované strany důkaz pravdy; a i když dokáže jen to zrníčko, bude se říkat: Tak vida, ono na tom přece něco bylo. A dál jste bezmocni. Jediná odpomoc vzhledem k tomu, že každý pisatel krytý anonymitou má sklon zveličovat a překrucovat fakta, by byla tato:

O tiskové urážce spáchané anonymně nebo ke které se dodatečně nepřihlásí sám pisatel, není přípustný důkaz pravdy.

To by znamenalo tolik předem ztracených tiskových procesů, že by se noviny bály anonymity jako čert kříže.

2. Ovšem kdyby existovalo takovéto ustanovení, vznikla by v těch jistých novinách instituce nastrčených pisatelů, tak jako existuje instituce odpovědných redaktorů. Najdete mezi odpovědnými redaktory chudáky, na kterých byste raději konali skutky milosrdenství, než abyste je nutili odříkávat před tiskovým senátem, že “inkriminovaný článek nepsali, nečtli ani do tisku nedali”. Tento paskvil odpovědnosti, kdy za delikty novin odpovídá špatně placený štroman, který smí do obsahu listu mluvit asi tolik co roznašečka, dává ovšem zvláštní svědectví o tom, jak si naše některé noviny, mezi nimi i dost veliké, představují odpovědnost. Kdyby při tiskových urážkách na cti byla anonymita – jak by se samozřejmě slušelo – okolností procesuálně a trestně přitěžující, našly by žalované noviny vždycky nějakého redakčního nebo jiného chudáka, (...)

(......)