Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

AMERIKANISMUS

(Dopis vydavateli New York Sunday Times)

Drahý pane,

vyslovil jsem jednomu vynikajícímu Američanovi své pochybnosti o ideálech amerikanismu; nevím, jak se to doneslo k Vašim uším, ale nyní mne žádáte, abych své námitky opakoval Vašim americkým čtenářům. Představte si, že to učiním, a že učiniv to, se rozhodnu jet do Ameriky, abych se podíval, je-li to, co si myslím, skutečná pravda. Můžete mi zaručit, že vkroče na americkou půdu nebudu za trest rozčtvrcen čtyřmi fordkami? Nebo že nebudu pověšen na čtyřiašedesátipatrové šibenici, vysoké dvě stě třicet metrů a postavené ze železa a betonu za dvacet sedm a půl minuty? Padniž odpovědnost na Vás; a nyní začínám.

Nebyl jsem ovšem v Americe; ale zato jsem s velikou pozorností četl spoustu článků o Americe napsaných vesměs od Evropanů; neboť nikdo nemůže býti tak freneticky nadšen Novým světem jako Evropan, který tam strávil pár měsíců, aniž byl přejet autem. Staří Američané, které potkávám v Evropě, mluví o Americe obyčejně s daleko větším skepticismem než tito novopečení Yankeeové, pyšnější na to, že už přestali být greenhorny, než na to, že se narodili s lidskou duší. Zdá se mi, že americké ideály jsou daleko nebezpečnější pro nás Evropany než pro rozené Američany. Netáži se, jsou-li americké ideály dobré pro Ameriku, nýbrž jsou-li dobré pro Evropu. Moje otázka je, má-li se Evropa amerikanizovat, jak si to mnozí lidé představují. Jsou lidé, kteří si přejí, aby jednou Amerika civilizovala starou Evropu, tak jako kdysi Evropa civilizovala starou říši Aztéků. Přiznávám se, že mne tato představa děsí, jako děsil staré Aztéky kulturní ideál evropských dobyvatelů, a že ve svém aztéckém jazyce vyrážím válečný výkřik proti tomuto ohrožení naší evropské rezervace.

Měl bych snad začít kulturními ideály, ale dovolte, abych začal něčím prostším, totiž cihlami a zednickou prací. Stavěl jsem si domek, malý, žlutý a bílý, jako natvrdo vařené vajíčko; nemáte ponětí, jak je taková věc v Evropě složitá. Nežli byl domek hotov, prodělali jsme stávku zedníků, tesařů, truhlářů, parketářů a pokryvačů; stavba domku se odehrávala jako dvouletý sociální boj. Pokud se vůbec pracovalo, měli lidé dost času, aby si mezi položením dvou cihel trochu popovídali, popili piva, odplivli si a podrbali se na zádech. Po dvě léta jsem se chodil dívat, jak vzniká můj domek. Byl to kus mé osobní historie; můj poměr k domku rostl do nekonečné intimity. Během těch dvou let jsem poznal spoustu podrobností o práci a životě zedníků, truhlářů, kantýnských a jiných bradatých, vážných i šprýmujících mužů. To vše je zazděno mezi cihlami a trámy mého domku; chápete, že po tolika nesnázích k němu lnu s jistým divokým patriotismem a že bych jej neměnil za žádný jiný.

Nuže, vy v Americe byste takový domek postavili snad za tři dny; přijeli byste na svých fordkách s hotovou železnou konstrukcí, utáhli byste několik šroubů, nasypali do toho několik pytlů cementu, vlezli do svých fordek a jeli stavět zase někam jinam. (...)

(......)