Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

SPĚCH SE SMRTÍ

U četných primitivních kmenů trvá podivný zvyk zahájit pohřební obyčeje, když ještě umírající nedodýchal. U paraguayských Abiponů stačí, když není dech nemocného na jistou vzdálenost slyšet; tu prohlásí pozůstalí truchlící, že je mrtev, vytrhnou mu jazyk a vyříznou srdce, uvaří je a dají sežrat psům, protože tím se prý zničí původce smrti. Potom se tělo ještě teplé oblékne a zahalí kožišinami a odveze na koních už dlouho připravených k hrobu. – Indiáni u mysu Flattery pochovávají nemocné, kteří upadli ve mdlobu nebo bezvědomý spánek; cestovatel Swan viděl, jak vtlačili do těsné rakve a ihned pochovali statnou ženu, která ještě před čtvrt hodinou oplakávala smrt svého muže. Podobný zvyk je u jihoamerického kmene Bororo. Bakuainové v Jižní Africe pochovávají umírajícího po prvním zachroptění; ani si nedají práci vykopat hrob a strčí tělo nejraději do brlohu mravenečníkova. Sám Livingstone byl svědkem dvou případů, kdy se takto pochovaní k veliké hrůze živých vrátili do tábora. – Drávidové v Bengálsku ani nečekají, až se umírající přestane hýbat. “Tělo se ještě hýbe,” říkají, “ale duše (roa) je již opustila.”

 

Lidové noviny 27. 8. 1929