Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PREZIDENTSKÁ OTÁZKA

Peroutkův článek z minulé neděle je výzvou k diskusi. Může být dlouhé a učené hádání o tom, mají-li prezidenti našeho státu být monstrancemi, nebo naopak politicky činnými a vlivnými osobnostmi. Protože naše ústava připouští obé, bude to předně záležet na nich samotných; nemá každý talent k tomu, aby byl monstrancí, zatímco jiný by se marně namáhal být činorodou osobností. Vedle toho záleží na těch, kdo prezidenta budou volit. Avšak daleko bližší a aktuálnější spor může být o to, co prezident Masaryk chtěl říci a řekl posledním odstavcem svého novoročního interviewu. Citujme jej znovu:

“Kdyby mně byl prezentován státník, jehož politická schopnost a charakter by zaručovaly, že republika bude vedena politikou osvědčenou nejen v jedenácti letech po převratu, nýbrž i ve čtyřech letech válečných, pak bych postoupil své místo svému následníku bez rozpaků a ihned.”

K tomu poznamenal náš úvodníkář: “Nerozumíme dosti dobře Právu lidu, jestliže poněkud podrážděně odmítá výklad, že prezident tím myslil ministra Beneše. Aniž bychom nyní o Benešově kandidatuře chtěli pronášet svůj úsudek, myslíme, že aspoň tolik má býti veřejně přiznáno, že Masaryk tím opravdu Beneše myslil.”

Mám za to, že je mnoho těch, kdo se k Peroutkovu výkladu přiklonit nemohou. V projevu prezidentově není nic, co by nám k tomu dávalo právo. Bylo by jistě podivným, kdybychom mezi sebou viděli jen jediného státníka, jehož politická schopnost a charakter by zaručovaly úspěšnou politickou linii. Bylo by skoro katastrofální, kdyby stát a jeho politická linie závisely jen na jediné osobě. Těch jedenáct let republiky a čtyři leta válečná, to přece není jen politická linie Masarykova a Benešova; to je – a do velké míry – také linie Švehlova, Tusarova a jiných; to je koneckonců linie všech, kdo dovedli podřadit ostatní politické ohledy koncepci státní. Bylo by smutné pro náš stát, kdybychom ohlížejíce se po osobách, jež překročily stupínek dělící politika od státníka, nenašli jich ani tolik, aby si navzájem mohly podat ruce. Svou definicí státníka zajisté mínil prezident Masaryk také Beneše – bylo by nespravedlivé, kdyby tak nečinil; ale není vůbec pochyby, že nemínil jenom jeho. Citovaný prezidentův pasus neznamená nic víc a nic méně než vysoké a vážné kritérium, které Masaryk právem své politické a životní zralosti klade na úřad prezidentský. Po zkušenosti dvanácti let v čele státu formuluje své definitivní mínění ve dvou hlavních položkách: aby hlavou státu byl skutečný státník, a nikoliv pouhý reprezentant čili – řečeno slovy Švehlovými – monstrance; a aby volbou hlavy státu byla zachována kontinuita dosavadního politického vývoje republiky doma i mezi ostatními státy a národy; slovo kontinuita je opět Švehlovo. Svým novoročním projevem nám prezident Masaryk řekl asi tolik: Až mne nebude, hleďte, abyste v nejvyšších funkcích státu nemusili začínat zase od začátku, ale abyste mohli navázat na to, co tu už je vykonáno. – Toto vážné upozornění myslím není (...)

(......)