Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ORAVA

Ono se to začíná drobet jako v pohádkovém světě. Je tam hluboká jeskyně, a kdo se do ní odváží, najde tam pod zemí kouzelné království. Musí se tam totiž jeti tunelem u Kralovan, jiná cesta tam skoro nevede; ledaže byste byli ryba řečená hlavátka a pustili se tam rovnou po řece Oravě. Ono to je na druhé straně Fatry a Liptovských holí; a když se člověk na ty hory dívá od Váhu, ani by neřekl, že se to za nimi tak pěkně otevře a udělá se tam široširý kraj s městem Kubínem a Tvrdošínem a Námestovem, se svými vlastními horami, s hrady a kaštely a dědinami tak čistými a líbeznými, že by se v každé z nich mohl narodit Kristus Pán. Kdyby mi to někdo nabídl, snad bych se uvolil býti králem oravským; byla by to říše strategicky nadmíru příhodně položená (až na otevřenou cestu k Žilině; ale snad by mi Žilinští dali pokoj).

Oravský kraj sedí na řece Oravě tak samostatně a uzavřeně jako list na svém řapíku a hlavním nervu. Žádná jiná řeka ani potůček se mu neplete do jeho povodí. A jak se řeka Orava kroutí, kroutí se i její údolí. Obyčejná řeka pramení v horách a stéká do rovin. Orava to dělá obráceně: pramení v rovině a stéká pořád těsnější a strmější roklí do hor. Nevěříte-li, jděte se na ni podívat; je to chladná a čirá vodička, oplývající lipni, hlavátkami a raky.

Ale abychom to brali po pořádku, pokloňme se nejprve Dolnému Kubínu, městu Hviezdoslavovu. Je to bílé městečko, pozůstávající ze dvou ulic a jednoho náměstí. Tady sbíral Csaplovics svou knihovnu a zurčel Hviezdoslav svými verši čistými a hovornými jako ta bystrá Orava; potkáte tu zvlášť pěkná děvčata a pány zemany z okolních kaštelů, krásných stavbiček s věžičkami nebo empirovými sloupky. Tady se prý ještě uchovala venkovská šlechta ve své staré vznešenosti a pýše.

Po památce básníkově největší slávou kraje je Oravský zámok. Je to hrad, jak mají hrady vypadat; podobá se zámkům v povětří nebo zámkům na Měsíci. Správný, dobrý, romantický hrad totiž nevypadá jako produkt pevnostního stavitelství, nýbrž jako dílo čiré a poněkud lunetické fantazie. Řekl bych, že vojenské důvody byly jen záminkou; pravý důvod, proč se stavěly hrady, byla představa, jak se tam nahoře na té skále bude romanticky vyjímati kulatá věž s ochozem.

“Pane šéf,” říkal takový středověký stavitel tehdejšímu stavebníkovi, “tam na tom nejvyšším fleku bych postavil věžičku, to se bude zdola krásně dělat; a tam na ten výběžek dáme druhou věž a nad tou propastí bychom mohli udělat arkýřek, aby jen tak visel ve vzduchu. A kapli postavíme na ten táhlý hřbet, aby tam bylo více věžiček. A dole se bude dobře dělat padací most a brána s věžičkami. A na druhou stranu také musíme dát věžičku, třeba se střílnami. Bude to stát o něco víc, ale zato se to bude zdola báječně vyjímat.”

“Když to musí být, tak to udělejte,” pravil zámecký pán, “ale mně se toho zdá být málo na tom prvním nádvoří.”

“Tak tam taky dáme věžičku,” navrhl stavitel, a stalo se tak. Proto vypadají staré hrady tak naprosto romanticky.

Oravský (...)

(......)