Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

POZNÁMKY K TĚMTO DNŮM

Tak jako po dešti je vždycky bláto, je po všech pouličních demonstracích nevyhnutelně konstatováno v některých novinách, že policie divoce řádila proti nevinným chodcům, že třískala se sadistickou rozkoší do žen nic netušících, že střílela kolem sebe jako šílená a podobné věci. Nechodím sice po demonstracích, nýbrž jen po ulicích; ale ještě nikdy jsem neviděl, že by se strážník na rohu Jindřišské ulice vrhl z ničeho nic jako šílenec na zamyšleného chodce a praštil ho obuškem do hlavy nebo že by strážník v naší ulici se sadistickou rozkoší mlátil pendrekem služky, které vynášejí popel. Ačkoliv jsem nevinný a nic zlého nezamýšlející chodec, nebyl jsem doposud uchopen dvěma pochopy a smýkán na komisařství. Rovněž jsem neviděl policisty vrhat se zběsile na hlouček Armády spásy nebo na pohřební průvod. Zdá se mi podle všeho, že policie užívá pendreků proti nevinným chodcům jenom tehdy, když jsou demonstrace. Plyne-li z tohoto faktu něco, je to argument proti demonstracím. Kdybych lezl po čtyřech a přitom se praštil hlavou o stůl, bylo by zbytečné obviňovat stůl z divokosti a sadismu; lépe je pojmout úmysl, že tedy se nebudu raději pohybovat po čtyřech. Prší-li rány se zvláštní oblibou na Václavském náměstí a v přilehlých ulicích, lze se jim snadno vyhnout. Máte-li zájem o hlavy nevinných chodců a žen, řekněte jim výmluvně, aby je nenastavovali zrovna kordónům strážníků; chcete-li učinit radikální konec přehmatům policie, doporučte lidem, aby ji nečastovali kamením. Jsem dosti mírný člověk; ale kdyby po mně lidé házeli cihlami, obávám se, že bych vzal do ruky, co bych kde popadl, a bránil se ne sice se sadistickou rozkoší, ale tak divou, jak bych mohl. Nepřekvapuje nikoho, píše-li Rudé právo o šíleném řádění policie; neboť víme, že udržuje koneckonců stálý stav občanské války. Horší je, že tentokrát to byly i jiné listy, které silně protestovaly proti faktu, že strážník je strážník a že se chová tak, jako se chová policie v celém světě, trpělivě i vztekle, podle rozkazu i s přehmaty, – místo aby poučily své lidi, že tahačky se strážníky nejsou politická výměna názorů. Nadávat statečně policii je zbabělost vůči davu. Tu zbabělost si měly socialistické strany ušetřit.

Ale je tu jiná okolnost: že listy opačných stran pořádají sbírku, aby policie za svůj konflikt s demonstranty dostala peněžitý dar. Mám za to, že policie tento prezent nemůže přijmout. Nesmí na sebe uvalit zdání, že je v žoldu protisocialistických stran. Nesmí přijmout honorář za to, že rozhání kovodělníky, jako by jej nesměla přijmout, kdyby rozháněla fašisty. Příště by se řeklo, že si chce svým zakročením vydělat diškreci. Byl by to nový přehmat v těchto dnech, ve kterých se to samými přehmaty jenom hemží.

Nevím, čtenáři, jak bylo tobě; ale mně bylo stydno a trapno, když jsem četl o těch kraválech v parlamentě. Ne že bych se (...)

(......)