Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O BENEŠE

Jeden ze zvláštních mravů naší žurnalistiky je jistý morální teror. Veřejně činný člověk nesmí projevit nějaké vlastní mínění nebo svůj rozum, aby se o něm v tu ránu neříkalo a nepsalo, že “slouží” tomu a tomu, že “je orgánem” toho nebo onoho a že snad je zkrátka a dobře za to určité mínění placen. U většiny žurnalistů vyhynulo přesvědčení, že někdo může myslet po svém, že může poctivě a zadarmo v něco věřit a projevovat svůj názor jen proto, že jej pokládá za správný. Je ovšem pravda, že žurnalisté v orgánech stran bývají placeni, aby zastávali určité názory, že slouží za peníze určitým osobám a že jsou za to povinni a ochotni jednou denně hlásat, že X je zrádce a lump, kdežto Z je čestný a moudrý muž; je však zřejmá nestydatost, když tito služebníci svých pánů pokřikují na kdekoho, kdo není v žoldu jejich patrona, že “je ve službách” někoho jiného. Protože Lidové noviny neotiskují kdejaké neslušnosti vůči Hradu, tvrdí o nich denně zaměstnanci pana Síse, že jsou ve službách Hradu. Jsou novináři, kteří už nechápou, že je možno mít vlastní a nehonorované mínění a dokonce hájit ho. Jsou lidé, kteří si nedovedou představit, že je možno být vůči někomu slušný a nebýt k němu ve služebném poměru. Nevím, co mne čeká, povím-li v tomto článku něco o Eduardu Benešovi, o jehož ministerskou kůži tak tuze v těchto dnech šlo. Snad bude řečeno, že jsem v jeho službách. Dobrá, neurazil bych se pro slovo “služba”; chtěl bych sloužit každé řádné věci a všemu, co považuji za správné; ale jsem šťasten, že to činím dobrovolně, po svém rozumu a srdci, tak jako přeji vám všem, abyste mohli sloužiti.

Čtu-li české noviny, mám dojem, že Eduard Beneš je muž velmi osamocený a že dělá něco velmi nepopulárního. Není strany, která by ho nesla, a je velmi málo stran, které by ho aspoň snášely; z každé může co chvíli čekat, že mu bude něco hozeno pod nohy. Patrně se mu má velmi za zlé, že už je osmý rok ministrem; neboť nedovedu se domakat jiné zřejmé příčiny, proč je mezi politickými profesionály tak neoblíben. Co se týče nás, laické veřejnosti, budiž po pravdě řečeno, že zahraniční politika je nám snad drobet cizí; nedovedeme se obyčejně pro ni rozčilovat a sledujeme ji s respektem poněkud roztržitým. Máme jaksi v dobrém i zlém víc co dělat s resortem ministra železnic nebo financí nebo pošt než s tím světem diplomatů, mezinárodních úmluv a dohod a konferencí; není nám to tak blízké. V tom bych hledal hlavní příčinu, proč k zahraniční politice přihlížíme trochu neúčastně.

Sám čert tomu chtěl, že mám ve svém soukromém životě tak mnoho co dělat s cizinci; skoro denně musím lámat nějaký cizí jazyk a skoro denně slyším, že tito cizinci, kteří stěží dovedou vyslovit krkolomné slovo Czechoslovakia (...)

(......)