Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

MŮJ PRVNÍ VÝLET DO BERLÍNA

Mé první setkání s Berlínem, když jsem vystoupil před dvaceti lety na Postupimském nádraží jako dvacetiletý mládenec, který si umanul studovati moderní řeči (později se k mému úžasu ukázalo, že tyto moderní řeči jsou gótština, starohornoněmčina, anglosaština a jiné strašné jazyky, kterých, jak doufám, neovládal ani Mezzofanti, z kteréhožto rozumného důvodu jsem toho nechal i já), tedy mé první setkání s Berlínem se vyvinulo ve zvláštní nedorozumění. Stál jsem poněkud zmaten uprostřed Postupimského náměstí a chtěl jsem se stůj co stůj dostati do Lipské třídy. Vybíhá odtamtud asi půl tuctu ulic všemi směry, jako velká hvězda nebo velký pavouk. Kdykoliv jsem s kufrem v jedné a s plánem Berlína v druhé ruce vyrazil, nikdy tam nebyla Lipská třída. Dvacetkrát jsem se vrátil doprostřed náměstí a dvacetkráte se vrhl mezi drožky, tramvaje, vozy, auta, omnibusy a cyklisty, zahrnován prudkým a důkladným láteřením od kočí a řidičů; velmi mne deprimovalo, že jsem jim nerozuměl. Ach, jak by mi ulevilo, kdyby byl aspoň někdo po česku zavolal: “Kde máš voči, ty nádivo!” Nebo: “Zatracenej vole!” nebo něco podobného. Místo toho mně láli v cizí řeči a vyvrhli mne bezradného a zahanbeného na druhý chodník; neboť naproti nebyla opět Lipská třída. Vzhledem k tomu, že mi odjakživa brání jistá hrdost dotazovat se na cestu a že mimoto jsem neuměl ani gótsky (z fragmentů Wulfila), ani starohornoněmecky, strávil jsem na onom zatrápeném náměstí dobré dvě hodiny, zarážeje chvílemi celý provoz a uváděje většinu berlínských kočí a šoférů v zoufalství a vztek. Věřím, že uprostřed Postupimského náměstí je zakopán bludný kořen; v tom to vězí. Když jsem později bez velkých obtíží nalezl v Londýně Charing-Cross a v Paříži dokonce i Place de l‘Opéra, proč bych nemohl nalézt v Berlíně Lipskou třídu? Z čehož je zřejmo, že v tom mají prsty skřítkové, víly a kouzelníci.

Nevím, v kterém hostinci jsem tehdy přenocoval; ale když jsem příštího jitra podaroval podomka za všechnu jeho péči desetifenikem, byl podivně dojat a oznámil mně, že si jej schová na památku. Vzal jsem svůj kufr a vydal jsem se hledat univerzitu. Byla skutečně tam, kde měla podle plánu města být, z čehož jsem se naučil oceňovat německou důkladnost, prohlédl jsem si starého Humboldta, který sedí před univerzitou, a pak jsem vešel dovnitř. Nalezl jsem tam to, co jsem hodlal nalézti, totiž velkou tabuli, na níž byly připevněny cedulky s adresami bytných. Vybral jsem si “pánský pokoj se snídaní” za deset marek; bylo to v Linienstrasse. A tak jsme šli, můj kufřík a já, hledat řečenou třídu. Nalezli jsme nesmírně dlouhou ulici, která se nám líbila; neboť zdála se býti i tichá a zase činila veselý dojem, poněvadž na každém domě visela barevná lucerna, červená, zelená, modrá nebo žlutá. Po hodinovém pochodu našli jsme číslo domu, k němuž jsme putovali, i bytnou, která nás velmi vlídně uvítala a starohornosasky ujistila, že přijímá za podnájemníky jen lepší pány, jako jsme my, a že (...)

(......)