Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

MALÍ NÁRODOVÉ

K založení Institutu československých studií na Kolumbijské univerzitě v New Yorku

Když byl vynikající americký spisovatel pan Theodor Dreiser v Evropě a přijel k nám do Prahy, stěžoval si na jedno zvláštní evropské nepohodlí: totiž na hranice. Člověk prý jede kousek cesty, a už zas musí vytáhnout svůj pasport, podrobit se nové celní prohlídce, dohodovat se s lidmi jiného podivného jazyka, zvykat si na jiná jídla a mít konflikt s jinými zvyky. Prý by měla být celá Evropa raději jeden pořádný veliký stát s jedním pořádným jazykem, jako je to celkem tam v Severní Americe. Na tyto vážné námitky jsem panu Dreiserovi řekl (nebo spíše při své nedostatečné angličtině jsem se jen pokoušel to říci), že Evropa je právě velmi romantická země, cosi jako pohádkový svět, kde každý hrdina, vycházeje do světa, musí překročit sedmery řeky a sedmery hory, čelit drakům a propastem, přelézti skleněnou horu, přeplouti ohnivé jezero a vůbec překonat nesčíslné a nadpřirozené překážky, k nimž patří i celní úředníci, nesnáze s pasportem, potíže s cizím jazykem a mnohá jiná dobrodružství. Byl bych mu řekl, že v tom je právě velikost Evropy; že vzdálenost z Prahy do Berlína je daleko větší než vzdálenost z New Yorku do San Franciska, protože mezi Prahou a Berlínem jsou prostě hranice států, hranice národů, hranice životních zvyků. My Evropané jsme poněkud pyšni na své hranice, tak jako obyvatelé hor jsou pyšni na své divoké hory. Chce-li někdo chválit moderní techniku a její vymoženosti, řekne, že naše století se svými transkontinentálními expresy, loděmi, auty, letadly, dráty a rádiem “zmenšuje vzdálenosti”. Dobrá, má to své praktické výhody; někdy se někomu může hodit, dorazí-li za den letadlem z Paříže do Cařihradu, zvláště jde-li mu o to, aby vydělával peníze. Ale my, stará Evropa, se držíme přesto jiné tradiční a záslužné činnosti: že naopak zvětšujeme vzdálenosti; že udržujeme složitost a rozsáhlost našeho světa tím, že jsme se odjakživa rozhodli být malými a většími národy, mluvit padesáterým jazykem, pěstovat své různé kultury, temperamenty a zvyklosti a ohradit svou zemi zdí jako zahradu ráje.

Byl kdysi jeden rozervaný český spisovatel, který si položil otázku, má-li to jaký smysl být členem malého národa a nebylo-li by pro malé národy lépe, aby splynuly s velkými. Nikdy jsem nemohl tuto otázku dobře pochopit; připadá mi to, jako by se nějaký melancholický bobr ptal, stojí-li za to být bobrem, když je bobrů o tolik méně než myší nebo koní. Pravý bobr si neklade otázku, má-li to jaký smysl (...)

(......)