Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ZVLÁŠTNÍ MANÝRY

Řekne-li se, že něco je věc vkusu, míní se tím, že po tom druhému nic není. O gusto prý se nelze přít. Jenže toto přísloví – jako každé jiné – je zatrolená polopravda. Dejme tomu, podřezávat mladé stromky, jako dělají někteří uličníci, je také věc gusta; nicméně shledáváme v pořádku, že policie potírá toto zvláštní gusto. Je gusto soukromé a gusto veřejné. Chce-li někdo mermomocí bydlet ve špíně, nebudeme mu v tom bránit; ale umíní-li si zaneřádit veřejné cesty nebo veřejný život, nespokojíme se zjištěním, že to je jeho osobní vkus, který se nás dále netýká.

*

Mohlo by se říci, že je domácí a interní záležitostí našich fašistů, když si zvolili Rudolfa Geidla za svého direktora, jako je věcí hasičské jednoty v Mokropsech, koho si zvolí za svého náčelníka. Jenže v prvém případě jde i o kousek veřejné morálky. Svou volbou dali fašisté najevo, že jim je rozsudek nejvyššího disciplinárního soudu nad Rudolfem Geidlem méně než nic; je to – mírně řečeno – hodně silný projev nedůvěry k vojenské správě a k justici republiky vůbec. S takovými věcmi se ovšem nešpásuje. Bylo by pochopitelno, kdyby Geidlovi přátelé vší mocí usilovali o rehabilitaci muže, na němž podle jejich možná upřímného mínění se stal justiční omyl. Mohli by vynaložit vše, aby přinesli důkazy, že není vinen. Ale je neslýchané, že prostě ignorují verdikt disciplinární komise a dávají najevo, že to na ně neplatí. Národní listy velmi nešikovně přinesly srovnání s kapitánem Dreyfusem. Ano, byli lidé, kteří kapitána Dreyfuse považovali za odsouzeného nevinně a přičinili se zrovna nadlidsky, aby to dokázali; ale nevolili ho za náčelníka politické organizace ani za vůdce hnutí; takového strašného nevkusu se vzdělaní lidé nemohou dopustit vůči muži veřejně neočištěnému, ale nemohl by se ho dopustit ani čestný člověk, i kdyby se cítil odsouzen sebenevinněji, dokud se mu nedostalo veřejné rehabilitace.

Připusťme, že leckdo může bona fide mínit, že vina Geidlova není nesporná, prostě proto, že dokumenty, na jichž základě byl Geidl disciplinován, nebyly předloženy veřejnosti. Ale jednoho připustit nelze: což jsme tak otrlí, tak zhrublí a cyničtí, že nám nestačí morální a společenská diskvalifikace, kterou dal sám sobě Rudolf Geidl? Nikoliv jen v promlčeném roce 1917, nýbrž poznovu v roce 1926, tentokráte v hodnosti zástupce náčelníka generálního štábu, podával Geidl sám o sobě veřejně nesprávné údaje. Kdyby to učinil nějaký ubožák, nemohl by zůstat ani obecním písařem. Dokumenty viny Geidlovy jsou tajné; ale dokumenty společenské méněcennosti Geidlovy nejsou tajné ani sporné. Viktore Dyku, tehdy jste měl oplakat svého sibiřského reka; ale je zrovna děsivé, že se přes to přešlo, jako by to nic neznamenalo. Málokdy se zjevilo politické plebejství a společenská otrlost jako tehdy. A jako nyní zas.

*

Mohlo by se říci, že neotištění interviewu prezidenta republiky v Národních listech je interní záležitostí řečeného listu. Nebudeme už rozšlapávat důkazy, (...)

(......)