Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

CIT V POLITICE

V těchto dnech napsal jeden list – náhodou to byl list klerikální, ale citovaly si to s gustem také jiné noviny –, že prý “v politice sentimentalita neplatí”. V daném případě tím bylo ovšem míněno, že v politice neplatí respekt k nějaké osobě ani vděčnost za něčí zásluhy ani podobné citové krámy, kterým v nepolitickém životě říkáme slušnost. “Jaképak ohledy na Masaryka” – to byl smysl oné pozoruhodné věty, s čímž ovšem nebudeme polemizovat; neboť tato věc se doufejme nebude vyřizovat nějakým hádáním v novinách. Ale u té neblahé věty, u toho prasečího zachrochtání, že “v politice sentimentalita neplatí”, se musíme zarazit. Je-li to pravda, pak běda politice; pak je jí dovoleno už docela všecko, neboť vše slušné a spravedlivé, všechno volání po právu a čestnosti lze odbýt tím zpupným slovem, že je to “sentimentalita”. Ještě jsme snad nezapomněli, jak se za válečných masakrů v srbských vesnicích říkalo, že “ve válce sentimentalita neplatí”. Naši salónní bolševici omlouvali krutosti a hromadné popravy ruské revoluce tím, že “v revoluci sentimentalita neplatí”. Ti, kdo chodí rozbíjet schůze býkovci a noži, mohou také říci, že “v politice sentimentalita neplatí”. Koneckonců by byl mohl prohlásit i Šoupal, že “v politice sentimentalita neplatí”. Cynismus toho výroku je přímo nevyčerpatelný.

Tak tedy že v politice sentimentalita neplatí? Copak to kázali a vrkali ti páni nám občanům všech stran před volbami? O čempak to tak vřele a nadšeně řečňovali? Tihle o nacionalismu, o staletém útisku národa, o Bílé hoře, o milovaném vůdci, o národních ideálech; tamti druzí o matičce církvi, ti třetí o svojskosti a mateřštině, čtvrtí o tradici a půdě; ze všech to zrovna kapalo a zurčelo samým citem, samou morálkou, samými ohledy k nejvyšším hodnotám národa. A teď nám říkají, že v politice sentimentalita neplatí. Pročpak jste tedy před půldruhým rokem chytali své voliče na samé city? Tedy v politice sentimentalita neplatí; pak ovšem v ní neplatí čest, slušnost, obětavost, ochota ani úcta; pak neplatí ani víra, národnost, spravedlnost a svoboda; pak jsou lží všechny programy, neboť větší polovička toho, co politické programy žádají a slibují, je povahy sentimentální. Když se blíží volby, je zrovna děsivé, jakými citovými argumenty se u nás z většiny politicky pracuje; tehdy by každý rozumný občan chtěl na ty pány křičet: “Dejte nám pokoj s národními ideály, vírou a podobnými velkými slovy; řekněte nám něco o zlevnění potravin, o zlepšení silnic, o (...)

(......)