Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VE STÍNU POROT

Krev prolitá na vídeňských ulicích dává celému světu důtklivou lekci: že nic se nemstí na státu a společnosti tak strašně jako otřesená důvěra v justici. Ti porotci, kteří prohlásili zabijáky ze schattendorfského procesu za lidi nevinné a beztrestné, nejsou nikomu odpovědni ze svého verdiktu; a přece morální lehkomyslnost, se kterou soudili, dala bezprostřední podnět k tomu, že padlo tolik set lidí a že statisíce občanů byly zradikalizovány a odnášejí si žízeň po odvetě, která se může ozvat jindy. Prudká reakce, kterou těch dvanáct dobráků vzbudilo, neobrátila se ovšem proti nim, nýbrž proti jejich státu. Nemůžeme na tu dálku rozpoznat, byl-li jejich osvobozující verdikt skutečně třídní a politický nebo vedla-li je k němu táž mravní ležérnost, se kterou vídeňská porota osvobodila řeznického vraha nebo paní Grosavescu; faktem je, že špatné poroty, ať už třídně interesované, nebo morálně lhostejné, mohou se stát nebezpečím pro sám společenský řád. A to je okolnost, která se týká i nás.

Vídeňský případ je tak jasný, že ani u nás – přes jakékoliv stanovisko k dělnické revoltě – si nikdo netroufal vzít v ochranu výrok vídeňské poroty v schattendorfské při. Zato se ozval veřejně hlas (byl to hlas dr. Karla Kramáře), rozjímající, není-li instituce porot falešnou vymožeností demokracie a nebylo-li by lépe se této vymoženosti zříci. Řekl bych, že ten návrh vylévá z vaničky dítě i s vodou. Nezřekneme se ohně proto, že nám někdy může zapálit chalupu nad hlavou; nezřekneme se vymožeností demokracie proto, že se v nich někdy šlápne vedle. Pokud se týče ohně, poučujeme už malé děti, že si nemají hrát se sirkami; pokud se týče vymožeností demokracie, měli bychom zkusit vyložit lidem, že ty vymoženosti tu nejsou proto, aby si s nimi hráli, a že jsou vynálezem aspoň tak užitečným, ale také aspoň tak nebezpečným jako škatulka sirek.

Dejme tomu, že výrok vídeňské poroty byl opravdu třídní nebo politický a projevil jakési sympatie schattendorfským vrahům, kteří stříleli do dělníků. Je-li tomu tak a jsou-li poroty s to soudit o lidských životech podle politických sympatií nebo antipatií, pak by zrušení porot bylo jen potlačením symptomu, aniž by tím byla dotčena veřejná choroba, která se tím symptomem jenom projevila. Tou chorobou by pak nebylo nic jiného než cynický, nelidský fanatismus politického stranictví, který je do lidí pumpován všemi praktikami novinářských a politických činitelů. Pak by nebylo tou velkou otázkou, mají-li se zrušit poroty, nýbrž spíše to, nemá-li se už raději začít s regulováním toho zlořečeného, vzteklého, zarytého a omezeného ducha stranictví. V tomto oboru by mohl takový vůdce strany nejenom mnoho rozjímat, nýbrž i mnoho prakticky nařídit a zařídit, aby se veřejné věci pohnuly lepším směrem. To není racionální cesta, navrhovat zrušení těch nebo oněch vymožeností demokracie, a přitom mlčky trpět, aby lid, nositel demokracie, byl soustavně kažen a zhoršován. Troufám si tvrdit, že kdyby například všechen tisk (...)

(......)