Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

OD UCHA K UCHU

Mluví-li se o “veřejném mínění”, myslí se tím obyčejně tisk. Nerad bych dělal advokáta československému tisku; pokud je rejdištěm anonymů nebo pokud jeho projevy jsou signovány osobami, jež mají z ostudy ušitý kabát, neradil bych nikomu, aby si z novin bral příklad odpovědnosti. Nicméně nějaká odpovědnost tu vždycky je; páše-li orgán některé strany pravidelné darebáctví, připisujeme za to odpovědnost jeho partaji a víme, jak se k ní máme stavět; podepíše-li někdo novinářsku kalumnii, můžeme ho stíhat; anonymní pomluvy tisku nás brzo poučí, že máme co dělat s listem zbabělým, nízkým a špinavým. V každém případě můžeme aspoň nějak reagovat na “veřejné mínění” projevované tiskem; nemůžeme-li některé noviny nutit k slušnosti, můžeme je aspoň vždy kontrolovat a někdy vést k odpovídání.

Avšak je ještě jiný druh “veřejného mínění”, vůči kterému my všichni jsme bezbranní; o kterém se dovídáme jen výjimečně, zatímco putuje od úst k ústům; které se vymyká veškeré kontrole a vší odpovědnosti. Toto veřejné mínění zasedá u stolu v hospodě nebo ve společnosti; sděluje se polohlasem a “mezi námi”; a jak se zdá, nezná mezí ve své bídnosti, omezenosti a nelidské špíně. Leckterý vážený pán, který by se cítil strašně uražen, kdybychom ho do očí nazvali lhářem a utrhačem, se nerozpakuje u svého stolu vykládat, že “slyšel ve vlaku” nebo že “jeden pán z Prahy mu řekl” to a to; načež následuje pomluva tak zvrhlá, že by na ni jedinou odpovědí byla rána do tváře. Prosím vás, abyste si vzpomněli, jaké nízkosti jste už slyšeli povídat; nebo o jakých hanebných klevetách jste se jen tak nepřímo dovídali, že kolují mezi lidmi – právě od úst k ústům. Tím nemyslím na klepy nějaké paní Rézi o nějaké paní Máry; jde o věci nekonečně důsažnější; jde o klevety politické; jde o nejbídnější pomluvy, které se šuškají… dejme tomu o hlavě státu. Nebo o představitelích výkonné moci státní. V tom ohledu nás československý tisk navykl na dosti silný tabák; ale dobrá, pokud je to tištěno, lze se proti tomu všelijak ohánět. Ale i když nás někdy děsí úroveň a troufalost tištěného slova, je to diplomatické šveholení ve srovnání s tím, čím se lidé ve víceméně důvěrné společnosti baví při svých politických debatách. Za poslední dvě leta se vyrojilo takových plebejských šplechtů víc než snad za sto let předtím. V těchto dnech jsem se dozvěděl, co se povídalo v jedné společnosti; je to asi tak vrchol nechutné pomluvy, kterou by mohl opilý otrapa tlachat o svém úhlavním nepříteli, ledaže by někdo slušnější vstal a spráskal pomluvače ve jménu prosté lidské cti. Vězte, že takto se mluvilo o hlavě státu. Bohužel nemůžeme se utěšovat tím, že to jsou ojedinělé a patologické případy. Nechme protentokrát stranou to, čemu se říká “politické aféry”; ty mají aspoň tu přednost, že se ventilují veřejně a dovolují veřejnou obranu. Vážil bych si každého útoku, kdyby za ním stál muž ochotný vést důkazy a přijmout důsledky. Avšak nejbídnější jsou osobní a politické kampaně, které se (...)

(......)