Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O LIDECH KYSELÝCH

Znáte ten druh lidí: jsou trvale naladěni k protestování; ani kale neposlouchají, o čem je řeč, a hledají jenom, kde by vpadli s nějakou kyselou námitkou. Kdybyste před nimi řekli, že prší, uznali by za vhodno káravě poznamenat, že nemá co mluvit o dešti, kdo má střechu nad hlavou. Kdybyste se zmínili, že jste měli k obědu hrách, vytkli by světu, že zatímco někteří lidé se cpou hrachem, skláři na Jablonecku nemají ani brambory. A tak dále.

Takový natrpklý pán jménem Ktk. onehdy protestoval v Činu proti Lidovým novinám; citujeme to jen pro tu typičnost. “Lidové noviny projevují poslední dobou tak roztodivné názory o nezaměstnaných a tak dokonalou slepotu o otázkách bídy, že mají v tom ohledu mezi všemi listy rekord.” Čtenář by podle toho rekordu čekal, že Lidové noviny poslední dobou přinejmenším píší, že nezaměstnanost má zlaté dno a ze u nás nelze o bídě vůbec mluvit nebo něco podobného. Ale ne. “Psal tam o bídě Karel Čapek a nepřišel na jiné řešení než teorii třetího u stolu, všude prý, kde se najedí dva, mají pozvat jedno chudé dítě a bude vyhráno. Opominul ovšem si spočítat, kolik by bylo těch stolů, které by mohly přijít v úvahu, a kolik těch třetích.” Jenže Karel Čapek, neklame-li nás paměť, nepsal o bídě a o jejím řešení, nýbrž o chudých a hladových dětech. Je totiž v tak dokonalém stavu slepoty, že považuje za prokázáno, že u nás je mnoho dětí, které se nenajedí, a holduje šedivé teorii, že by se měly nakrmit; pan Ktk. má o té věci asi jinou teorii. Dále týž K. Č. shledává, že dosavadní veřejná, státem nebo obcemi vydržovaná péče o děti zdaleka nepostačuje, pan Ktk. to snad neshledává. Proto K. Č. navrhuje, aby se sami občané – zejména tam, kde nejsou veřejné kuchyně pro chudé děti – ujali nejchudších dětí ze svého okolí a pravidelně je krmili; zdá se, že pan Ktk. je proti tomu. K. Č. ovšem nespočítal, kolik by těch stolů mohlo být; ale spočítal si, kdyby jich bylo jenom sto, bylo by sto dětí zachráněno od hladu a snad i od nemoci a smrti; a kdyby jich bylo jen deset, stojí deset dětských životů za to. Nebude tím nic vyhráno v kolektivní věci bídy; ale bude vyhráno několik (...)

(......)