Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PEREAT MUNDUS

Nejdřív pár příkladů: Jeden katolický básník vytkl ruské revoluci, že prý “nezřídila dostatečnou rovnováhu mezi smrtí přirozenou a násilnou”, to jest, nadělala mu příliš málo mučedníků. Básník komunista sladkým hlasem doporučil příštím revolucionářům, aby “šetřili zvířat”; čímž je ovšem řečeno, že lidí šetřit nemají. Jiný literární intelektuál odmítal buržoazní myšlenku, aby byly zachraňovány hladové děti; ať prý chcípají děti dnes, jen když zítra přijde den odplaty. A tak dále; podobné doklady by se mohly najít na všech stranách, a my můžeme jen kroutit hlavou nad tím, kde se nabrala v kulturních lidech taková divokost.

Kde by se nabrala: myslím že ne v jejich srdcích, ale v jejich intelektuálních kotrbách. Ať to stojí co stojí, ať na to prasknou životy lidí nebo kterékoliv hodnoty, ať se rozkotá třeba celý svět, jen když to vyhraje něčí víra a bude prosazena Naše Veliká Věc. Na ničem jiném nezáleží; ať jde k čertu, co se nedá zařadit do naší linie; co není s námi, je proti nám, a není proč toho šetřit. Ještě nikdy se tak nonšalantně nepsalo o krvi, která má téci, aby se uskutečnil nějaký Náš Cíl; ještě nikdy se aspoň na poli intelektuálním nezacházelo s lidmi do té míry jako s vešmi, které je přípustno mačkat beze všech cavyků; kultura, právo, lidskost, svoboda se v dnešních argumentacích jeví jako věci poněkud komické a zastaralé, po kterých jednou neštěkne ani pes. Pereat mundus, jen když to, co z něho zbude, bude naše. To je ta katastrofální nálada, o které jsem se už zmínil. Po té stránce si lidé zvykli na ukrutnou velkorysost; nějaké moře krve sem, nějaký dějinný otřes tam, to se vypouští z úst hladce a bezstarostně jako “dobrýtro”. Staří romantikové tvrdili, že budou za své ideály krvácet; ti dnešní spíš slibují, že budou věšet, v čemž je patrna ochota obětovat Velké Věci raději život těch druhých než svůj vlastní. A rozumí se, neméně velkoryse se jedná s věcmi, ze kterých krev neteče; například “zahodit básnictví, malířství, architekturu a filozofii s její cvakcvak logikou”, “vsadit vše na jediný vratký vlas ještě vratšího života” čili “revoluce ve všem všudy”, to je asi tak minimální program, se kterým lze literárně vystoupit na veřejnost. A to máte napořád; má-li se instalovat naše hodnota, je jaksi nutno vystěhovat všecky ostatní; pro nějaké má býti se obyčejně zavrhuje co nejvíce z toho, co prostě jest. Chce-li někdo dejme tomu vyhlásit, že se má zrodit Nový Film, počne hlaholit, že nejprve je nutno zrušit zastaralou evropskou kulturu, překonat kategorie času, prostoru a kauzality, odstranit přírodu, zavrhnout písmo, logické myšlení, účelnost, monogamii, syntaxi, pojem reality a řadu jiných pitomých přežitků. Čím více se toho nazavrhuje, tím ohromnější a epochálnější idea je Nový Film (nebo oč jiného jde). V našich programech bývá za dva krejcary kladu a za dvanáct tisíc negace; ale ten klad je náš a ta negace je také naše, i lze takto snadno a rychle ideově zbohatnout. Můžeme považovat za nevinnou (...)

(......)