Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAM JDE ČESKOSLOVENSKO?

Této otázce lze rozumět dvojím způsobem: buď do jaké budoucnosti jde náš stát s námi všemi, nebo za čím jde a jaký cíl klade sobě i nám všem. Na tu první otázku nemohu odpovídat, nejsa prorokem z povolání: ale odpověď na otázku, za čím jdeme, zahrnuje do jisté míry také odpověď na otázku, co s námi bude. Naše budoucnost záleží totiž do valné míry na tom, oč usilujeme a jaký sobě ukládáme cíl. Myslím, že samozřejmá odpověď na tu otázku je: že se chceme udržet jako národ, jako stát a jako demokracie. Chceme žít, chceme žít svobodně a po svém způsobu: ta životní vůle je samozřejmá a nepotřebuje žádného důkazu. Ale zároveň je to při naší zeměpisné a politické poloze těžký úkol, který vyžaduje a bude vyžadovat napětí všech sil. Stálo nás mnoho práce a houževnatosti, abychom se udrželi jako národ mezi národy; dnes už víme, že je ještě těžší uhájit se jako stát mezi státy.

Chceme-li změřit své vyhlídky v tom směru, podívejme se na jednu složku, která bude hodně rozhodovat v tom našem ustavičném boji o bytí: podívejme se na naši národní náturu, na povahu našeho člověka. Všimněme si našich lidí v cizině: jsou to většinou nadprůměrně šikovní, vytrvalí a samostatní lidé; dovedou se vytáhnout a ukázat, co umějí. Jsou z nejlepších dělníků v Americe; všude po světě vynikají jako krejčíři, jako zahradníci, jako mistři v povoláních, která vyžadují obratnosti a důmyslu. Ukazuje se, že český typ člověka je nadaný, praktický a ctižádostivý, zejména tehdy, když může a musí měřit své síly s jiným prostředím a jinými národy.

Mohl bych uvést mnoho příkladů, jak se naši lidé, kteří v cizím prostředí a ostré soutěži světa vynikli nad průměr, vrátili potom domů a přestali vynikat. Už si nedali na sobě tak záležet a spokojili se s výkonem polovičatým. Řekl bych to tak, že obyčejně hospodaříme špatně se svým nadáním; kdybychom opravdu chtěli, dovedli bychom pracovat líp a vyniknout nad to, s čím se spokojujeme. Je v nás podivná malomyslnost, jako bychom věřili, že to, co děláme, je pro nás a naše prostředí dost dobré a nemusí být lepší. Neklademe sami na sebe tak vysoká měřítka, jaká bychom mohli, a nežádáme ani na druhých tak dobrý výkon, jakého by byli schopni. Často se zdá, že u nás ani není dost poptávky po nějakém vynikání; nežádáme to na lidech a pohlížíme skoro s nedůvěrou na ty, kteří usilují o něco víc než o průměrný výkon. Nadaní lidé se u nás až příliš často potkávají s překážkami, které neleží v poměrech, nýbrž v lidech a v jejich nevůli ocenit vyšší výkon. Jsou u nás továrny, které vyrábějí své nejlepší zboží jenom pro cizinu, prý proto, že na domácím trhu není žádáno. Zkrátka zdá se, že náš člověk, pokud se přímo nebije v soutěži s ostatním světem, slevuje příliš mnoho na svých nárocích na sebe i své prostředí.

Podívejme se na to, jak dalece se tato povahová vlastnost rýmuje s naší situací ve světě. Ještě si dost neuvědomujeme, že při své zeměpisné a politické exponovanosti se nacházíme v ustavičném a nuceném stavu (...)

(......)