Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ANGLIE ZVENČÍ

(Psáno pro Spectator)

Už dvakrát nebo třikrát jsem byl poctěn pozváním, abych řekl Angličanům, jak se na ně dívá cizinec. Jsem tedy v pokušení, abych znovu opakoval, co jsem v té věci už dvakrát nebo třikrát psal; avšak pokud vím, jenom učencům je dovoleno, aby po celý život opakovali, co už řekli. Mohl bych znovu líčit objevy, které jsem v Anglii udělal jakožto pocestný, například:

anglickou inzularitu, která se projevuje nejen zeměpisně, nýbrž i v mravech a zvycích lidí, kteří se na tom ostrově narodili, a ať přijdou kamkoliv, všude s sebou nesou svou ostrovní uzavřenost a odlišnost;

anglický tradicionalism, přesněji řečeno uctívání starobylých věcí, jako jsou katedrály, univerzitní města, monarchismus, aristokracie, kluby, staré stromy a mnohé jiné staré a malebné zvyky;

anglickou střízlivost, která má ovšem svou protiváhu v anglické fantastičnosti; doklad pro to oboje je anglická literatura, anglický humor a jiné instituce.

A tak dále; mohl bych vypočítávat (poněkolikáté) všechno, čím se – pokud je mi známo – liší Angličané od jiných národů, kmenů a klanů. Ale Anglie není jenom zeměpisná a etnografická skutečnost; Anglie je – viděna zvenčí – v mnohém ohledu také cosi jako ideál. Nebo řekněme přesněji: jsou jisté ideály, které svět více nebo méně univerzálně přijal a ve kterých větším nebo menším právem spatřuje něco, čím právě Anglie rozmnožila platné ideály vzdělaného světa. Můžete snad říci, že to je omyl a že ty ideály jsou Anglii přisuzovány historickým nedopatřením; nebo se k nim můžete hlásit jako k něčemu původně a hluboce britskému: ale pak vám musí záležet na tom, aby – viděna zvenčí – Anglie opravdu se ukázala jako emporium oněch ideálů.

*

První z těch ideálů, které vzdělaný svět přijímá právě jakožto anglické, je prostě ideál džentlmena. Mohli bychom citovat duchaplnější definice, co to vlastně džentlmen je; ale pro praktickou potřebu stačí, že džentlmen je muž, kterému můžeme důvěřovat. Můžeme se spolehnout na jeho slovo a na to, že splní své povinnosti a závazky; učiní to už proto, že si náramně váží sebe sama. Ale k povaze džentlmena nenáleží jenom ochota splnit závazky, nýbrž také ochota závazky přijímat, postavit se kdykoliv aktivně na stranu těch, kdo jsou ohroženi, kdo se brání proti bezpráví nebo v konfliktu zájmů představují zájmy legitimnější. Řekl bych to tak: džentlmenství je záruka, že se věci v našem dosahu budou dít tak, jak se sluší. To se týká vztahů mezi jednotlivci i vztahů společenských; ale koneckonců týká se to i vztahů mezi třídami, národy a státy. Stav světa, ve kterém si národy a státy hluboce nedůvěřují, je nutně krajně nedžentlmenským stavem světa; je-li třeba se obávat násilí a bezpráví, stává se z lidské společnosti něco, co naprosto nepřipomíná společnost džentlmenů. Řekl bych, že existuje cosi jako poslání džentlmena ve světové politice: zasadit se o to, aby – ať je to kdekoliv – ustoupily obavy z násilí a bezpráví a bylo (...)

(......)