Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O SEBEVĚDOMÍ A JINÝCH SLOVECH

Sebevědomí se vyskytuje nejčastěji ve spojení s národem; říká se národní sebevědomí. Méně hojně se mluví o sebevědomí osobním; řekneme-li o někom, že je značně sebevědomý, myslíme tím zpravidla něco, co není příliš lichotivé; například že si ten chlap o sobě moc myslí, že se vypíná a že s ním vůbec není příjemno obcovat. Nikdo o sobě neřekne: co mne se týče, já mám velmi vyvinuté sebevědomí. To se spíš říká o druhých lidech, a to s přízvukem hodně kritickým; není to sice urážka na cti, ale za rámeček by si to nikdo nedal. Naproti tomu národní sebevědomí, to je hned něco docela jiného; v tom směru bývá co největší sebevědomí téměř cosi jako program a lidé se v něm přímo předhánějí; div na sebe neukazují, koukejte, jak jsme národně sebevědomí! Z čehož je patrno, že to, co se nám příliš nelíbí jako vlastnost osobní, může být veliké a žádoucí, jakmile to je vlastnost národní.

Podobně je tomu s hrdostí. Člověk bývá hrdý, ale vždycky na něco; třeba sedlák na své koně, švec na své boty a maminka na své nunátko. Je-li někdo hrdý jen tak, bez zvláštního důvodu, tu je to, pane, protiva, jakého pohledat; rozhodně nemáte rádi člověka, který se nevyznamenává ničím jiným, než že uplatňuje svou hrdost. Ale národní hrdost, to zní tak velkolepě, že se ani neptáte, nač je ta národní hrdost hrdá. O to není, máme ledacos, nač být hrdi; můžeme být hrdi na svou poměrnou vzdělanost, na svůj pořádek a rozvahu, na ten kus demokracie, na svou pracovitost, na mnoho a mnoho věcí; ale to je právě to zvláštní, že národní hrdost není hrdá na nic z toho, co by bylo možno jmenovitě uvést, nýbrž je hrdá jen tak, obecně a jaksi zásadně; není a nechce být podobna hrdosti člověka, který něco vykonal, nýbrž hrdosti člověka hrdého. Nezdá se vám, že tím zase přisuzujeme národu vlastnost, která je nám protivná, nalézáme-li ji na svých bližních?

Nebo mluvíme docela bez rozpaků, ba okázale o nesmlouvavém češství. Nesmlouvavý člověk, to je asi člověk, se kterým je těžko se smluvit; obyčejně potřebujeme spíš lidí, se kterými je přece jen možno se dorozumívat. Nebo se říká, že národ musí ukázat tvrdou pěst; hned se vám vybaví představa člověka, který terorizuje své okolí a zejména své podřízené. Tvrdou pěst ukazuje polír, fabrikant nebo velký pán v úřadě, který dobře ví, že se mu z druhé (...)

(......)