Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

NEŠLO BY TO POCTIVĚJI?

Promiňte, začíná se to jako případ skoro osobní. Mluvil jsem tu minule o národním sebevědomí; psal jsem, že k němu nepotřebujeme falešných památek, že nám ke kulturnímu sebevědomí může stačit Komenský, Jiřík, doba Karlova a tak dále; psal jsem, že máme proč být hrdi na Československo: “je to předně náš národ, jeho vzdělanost, jeho dějiny a poslání; dále je to naše demokracie, kterou jsme udrželi, je to naše politická rovnováha, jsou to některé ty sociální vymoženosti, je to naše poměrná spravedlivost k menšinám, je to naše mezinárodní postavení –” Tak to bylo napsáno.

Načež den nato nějaký anonymek v Národních listech glosoval ten článek takto: “… Někteří jsou hrdi třeba na dějiny, na národní památky, na minulost, ale to pana Čapka nehne… Snad by někoho zajímalo, v čem se národní hrdost pana Čapka jeví, ale nač by to povídal… Tu se pan Čapek skromně, skromňoučce, ale výrazně usmívá. Pan Čapek je skromný, a on ví, co v něm národ má, ale on to přece nemůže napsat naplno. To přece není hrdost osobní…”

Tak si, prosím vás, srovnejte ty dvě citace. Řekl jsem, že máme proč být hrdi na své dějiny? Řekl. Řekl jsem, proč můžeme být hrdi na Československo? Řekl. Tak proč to ten anonym popírá? Neumí snad číst? Nebo lže vědomě? A lže-li, jak to přijde, že se za to ani trochu nestydí? Počítá s tím, že žádný z jeho čtenářů nečetl napadený článek a že tedy na to nepřijde, že je vlastně tahán za nos? Nebo snad počítá s tím, že jeho čtenářům je mravně lhostejno, čtou-li o nějakou lež víc nebo míň? A je opravdu čtenářům jedno, zachází-li se s nimi jako s hlupáky, kteří nedovedou číst, nebo jako s lidmi mravně tak dalece vadnými, že s chutí slupnou jakoukoliv lež? A tak dále: takových otázek by bylo mnoho… až po otázku po národní výchově a úctě k národu.

Nu, mne už dál nezajímá pisatel z Národních listů. Třeba je to člověk, který v soukromém životě je s to říci svým dětičkám, že lhát je moc ošklivé; třeba by se sám upřímně rozhořčil, kdyby někdo povídal lži o jeho osobním životě. Snad ta nevážnost k pravdě na něho (...)

(......)