Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DVĚ STĚ TISÍC

Odhaduje se, že jich máme na dvě stě tisíc. Dvě stě tisíc mladých lidí mezi osmnácti a čtyřiadvaceti lety, armáda větší než naše vojsko. To je náš nezaměstnaný dorost, který vstupuje do života, v němž pro něj není práce ani místa. Hoši, kteří si osvojili nějaké řemeslo jako učňové a pak byli propuštěni. Hoši, kteří se ani nemohli něčemu naučit a jenom se tu a tam potkali s nějakou příležitostnou fuškou. A konečně hoši, kteří dosud neměli příležitost a snad už ani vůli dělat něco vůbec užitečného. Pro každého člověka znamená nezaměstnanost bídu hmotnou i mravní; ale pro těchto dvě stě tisíc mladých lidí je nezaměstnanost školou, ve které dozrávají pro celý život. Nemusíme si vykládat, jaká to je strašlivá výchova, která učí člověka na prahu života: jsi k ničemu dobrý a musíš se protloukat životem čímkoliv jiným než prací. Dnes tu hroznou lekci dostává dvě stě tisíc mladých lidí; za rok, za pár let z nich budou vojáci a občané, budou z nich otcové rodin; už to nebude krize jedné generace, ale krize státu a sociálního celku.

Nic platno, musí se na to myslet, je to jedna z nejtěžších a nejhlavnějších věcí, kterou naše generace musí unést a řešit. Nemluví se o tom poprvé a nehledá se remedura teprve teď; ale až dosud se stalo žalostně málo a nelze za to ušetřit výtky… nás všechny, od vlády až po posledního občana, který se musí smířit s tím, že ten problém se nebude řešit bez obětí postihujících všechny. A nedá se řešit demagogickými hesly; jen ničemný politický cynismus toho zneužije, aby chytal právě to postižené mládí na agitační šlágry myšlené nevážně. Křičet do kosmického prostoru “Udělejte místo pro mladé” je takový laciný šlágr. Dejme tomu, že by se s velkou námahou a s větší chytrostí, než jakou vládneme, podařilo vydupat ze země dvě stě tisíc normálních a trvalých pracovních příležitostí: co myslíte, kdo je má spíš dostat – těch dvě stě tisíc mladých hochů, vyřaděných z normálního sociálního života, nebo dvě stě tisíc nezaměstnaných tátů rodin, na kterých visí ještě jejich ženy a děti? Není pochyby, že nejdřív se musí “udělat místo” pro živitele rodin; ale kdo jim má to místo uvolnit? Patrně přestárlí. Ale kolik těch přestárlých má dnes takové starobní zajištění, aby odchod z práce pro ně neznamenal žebrotu? Nemůžeme si ty přestárlé upéci a sníst (...)

(......)