Karel Čapek

OD ČLOVĚKA K ČLOVĚKU III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍLIŠ MNOHO MÍSTA

Patnáctého května přestane jezdit přímý spací vůz Praha – Ventimiglia, kterým se kdysi patrně jezdilo na Riviéru. Byl to pěkný a pohodlný vůz; lehlo se do něho v Praze a za dva dny a dvě noci přistal pocestný v rukou francouzských celníků. Říkám pocestný, protože v mém případě byl opravdu jenom jeden v celém spacím voze; jindy, jak sdělil průvodčí, tam totiž nebývá žádný. Mít sám pro sebe celý vagón je pocit slavný a melancholický; i kdyby se člověk rozkrájel, nemůže se najednou dívat všemi okny ani se rozložit na všech červených sametových polštářích. Marnost nad marnost.

Vedle v kupé třetí třídy jede sedm girls z Vídně do Milána, kde mají tancovat nebo co; co chvíli se seperou a pak je musí jít porovnat bělovlasá madam, která je veze. Za chvíli je dobře a pak se jde všech sedm děvčat husím pochodem podívat na osamělého pána ve spacím voze. Vyjednávají s průvodčím, aby je nechal chvilku si lehnout, ale průvodčí je neúprosný. Buďto zaplatit, nebo nic. A sedm girls obrací svůdné oči na osamělého pána ve spacím voze. Co dělat, holky, je vás příliš mnoho. Šalomoun měl sice sto žen, ale patrně ne najednou. Marnost nad marnost.

V jídelním voze Leoben – Tarvisio všechno bíle prostřeno; ostatně venku je také bíle prostřeno, je sněhová vánice, všechno v bílém. K obědu přišli všeho všudy tři lidé, patrně melancholikové, kteří tu hledají samotu a mlčení. Kde jsou ty časy, kdy se v jídelních vozech podával oběd ve třech turnusech? Číšník se namáhá, aby vnutil těm třem poutníkům co nejvíce vepřového karé, ale ti kroutí zasmušile hlavami. Marnost nad marnost; nedá se sníst, co je tu navařeno. Mezi Tarvisiem a Benátkami nás večeří pět. Mezi Janovem a Ventimiglií se nás sešlo sedm; v tom počtu jsme se už-odvážili trochu cinkat vidličkami, aby to bylo veselejší. Nějak ubylo na světě lidí; jenom vojáků a uniforem je všude plno. Počínajíc od San Rema každá druhá vila je k pronajmutí nebo na prodej. V Mentonu nějak prázdno; v Monte Carlu asi tak rušno jako u nás v lázních Bechyni nebo tak někde; v Nice slunce, chladno a napůl prázdno; (...)

(......)